Navrhování zdravotnických staveb: klíčové zásady, normy a praktické poznatky

Zásadní otázkou vždy je, čím začít, protože z aktuální normy ČSN 33 2000-7-710 se toho neznalý příliš nedozví. Proto vždycky jako první doporučuji si podrobně nastudovat starou zrušenou ČSN 33 2140, a po ní zrušené TNI 33 2140. Byť jsou oba předpisy již neplatné, dají se v přiložených odkazech z online přístupu k normám stále stáhnout. A teprve až si tyto zrušené předpisy nastudujete, teprve až potom bych otevřel aktuální ČSN 33 2000-7-710.

Ač je to k nevíře, tak ani devět let po účinnosti vyhlášky spousta projektantů nemá vůbec tušení, že existuje nějaké rozdělení na vyhrazená zařízení třídy I a třídy II. A zdravotnictví je které z nich? Zařízení třídy I. A jaké jsou podmínky uvedení vyhrazeného zařízení třídy I. 4. Zahájení montáže zařízení třídy I. 5. Zařízení třídy I. Minimálně tyto dvě základní podmínky má v technické zprávě dokumentace pro zdravotnictví projektant uvést v technické zprávě.

Kolem klasifikace zdravotnických prostor a jejich zařazení do příslušných skupin existují nejasnosti. Klasifikace zdravotnického prostoru (včetně zařazení do příslušné skupiny) musí být provedena ve spolupráci se zodpovědnými pracovníky zdravotnického zařízení, které bude elektroinstalaci používat. Každá část zařízení musí vyhovovat požadavkům odpovídajících evropských norem (EN), harmonizačních dokumentů (HD) nebo národních norem obsahujících HD. V případě absence odpovídající EN nebo HD musí elektrické zařízení vyhovovat požadavkům národních norem. V ostatních případech by mělo být využito požadavků obsažených v normách IEC, které nejsou schváleny v CENELEC, nebo norem platných v dalších zemích.

Určení klasifikácie zdravotníckeho priestoru do skupín musí být doloženo písemným záznamem o tom, kdo ji stanovil. Má tedy protokol o klasifikaci zdravotnických prostor sestavovat projektant elektro? Nemá. Má jej sestavovat projektant zdravotnické technologie. A že se šetří, a žádný takový projektant v projekčním týmu nefiguruje? To není problém projektanta elektro, ale problém HIPa.

Ve zdravotnictví se v rámci jedné instalace zpravidla vyskytuje více druhů napájecích soustav. Základní napájecí soustavy jsou v zásadě čtyři: MDO, DO, VDO a ZIS; a jejich pojmy se v průběhu změn norem mírně měnily. DO a VDO se dříve odlišovaly podle rychlosti obnovy napájení, ZIS pak představuje izolovanou IT síť s oddělovacím transformátorem a specifickými požadavky. Současná ČSN 33 2000-7-710 tyto pojmy upravuje jinak a doplňuje konkrétní tabulky a podmínky.

Naprogramované identifikace a ochrana v prostoru zdravotnictví vyžaduje vyřešit protokol o klasifikaci zdravotnických prostor a zajistit správné zařazení napájecích soustav spolu s odpovídající ochranou elektrických zařízení. Kolem tohoto protokolu koluje poměrně zbytečně dost nejasností, protože často není jasné, kdo má klasifikaci sestavit. Proto spolupráce mezi projektantem elektro, projektantem zdravotnické techniky a uživatelem je klíčová.

V rámci napájecích soustav se rozlišují DO (důležité obvody) a VDO (velmi důležité obvody) a novější ČSN 33 2000-7-710 tabulky A.1 je třídí jinak než dřívější ČSN 33 2140 a TNI 33 2140. ZIS se liší tím, že jde o IT síť s oddělovacím transformátorem, a na její provedení se kladou další specifika. Při dimenzování UPS je nutné dávat pozor na to, jaký proud je UPS schopna dodat, aby bylo možné správně vybavit jističe a zajištění ochrany za UPS.“

Ve zdravotnických prostorech je nutné sledovat požadavky na ochranu před zkratovým proudem a správný výběr jističů. Při návrhu UPS často dochází k chybám, kdy trojfázová UPS dovolí malé proudové vybavení jističů, což může vést k nekorektní ochraně. Projektant musí zohlednit, že jednifázové výstupy UPS mohou zvládat vyšší jmenovité proudy a vyšší špičkové proudy, což bývá výhodou pro některé lokální ZIS/VDO soustavy.

Barevné rozlišení zásuvek a bezpečnostní pospojování zdravotnických prostor je důležité, i když aktuální ČSN 33 2000-7-710 neposkytuje jasné vodítko k barvám. Zrušené ČSN 33 2140 a TNI 33 2140 bývají v praxi inspirací pro správné označení zásuvek a napájecích soustav. Zdravotnické prostory skupin 1 a 2 vyžadují doplňující ochranné pospojování, a jedná se i o dokumentaci, která má být předána uživateli.

Vyhlášky a normy se čím dál více dotýkají i provozu a provozuschopnosti zdravotnických zařízení, včetně provozu urgentních příjmů, laboratorních pracovišť a RTG pracovišť. Při projektování je tedy nezbytné zahrnout i požadavky na minimální technické a věcné vybavení, a to podle příloh vyhlášek a ministerských nařízení, která určují rozsah a typ vybavení pro jednotlivé druhy zdravotnické péče.

Projektant přitom nemusí řešit jen technické aspekty. Pandemie ukázala i potřebu širšího, holistického přístupu k hospitalizaci: architektura a IT infrastruktura by měly jít ruku v ruce, a to pod jedním dodavatelem. Obdobně platí, že modulární zdravotnické stavby představují flexibilní řešení pro rychlou adaptaci nemocnic na měnící se potřeby měst a regionů.

V souvislosti s architekturou a výstavbou zdravotnických zařízení se objevují i názory na budoucnost: rychlá a nekomplikovaná řešení, navigační systémy v nemocnicích, a dimenzování prostor pro různé režimy provozu, včetně mimořádných situací. Zkušenosti z pandemie ukázaly, že klíčová je spolupráce mezi nemocnicemi a IT infrastrukturou, a že digitalizace vyžaduje jednotnou strategii a koordinovanou implementaci napříč institucemi.

Modulární zdravotnické stavby přinášejí rychlou výstavbu a nízkou zátěž okolí. Velkým benefitem je možnost rozšíření, úprav dispozice nebo přesunu objektu. Modulární řešení jsou často ekologičtější díky prefabrikaci a minimalizaci odpadu. Společnosti zaměřené na modulární zdravotnické stavby nabízejí nejen výrobu, ale i pronájem modulů pro dočasné projekty. Modulární řešení se stávají trendem pro rychlou reakci na poptávku po kapacitách a flexibilních řešeních.

V závěru je třeba připomenout, že navrhování zdravotnických staveb vyžaduje úzkou spolupráci mezi architekty, projektanty, provozovateli a specialisty na bezpečnost a hygienu. Zkušenosti z pandemie ukazují na nutnost integrovaného přístupu, který zahrnuje nejen technické normy, ale i organizační a provozní prvky. Pro budoucí projekty tedy platí: klíčové je mít jasně definované požadavky, správně nastavený klasifikační protokol a holistický řízený proces zahrnující architekturu, stavební management a IT.

ilustrace_konceptu_klasifikace_prostoru

Klíčové body pro návrh a provoz zdravotnických staveb

  1. Začíná se studiem starších norem (ČSN 33 2140, TNI 33 2140), teprve poté aktuální ČSN 33 2000-7-710.
  2. Pro klasifikaci zdravotnických prostor spolupracují zapojené strany (zodpovědní pracovníci zařízení a projektanti), a slouží písemný záznam o stanovení klasifikace.
  3. Napájecí soustavy v prostředí zdravotnictví zahrnují více druhů napájení; zohledňuje se nová tabulka A.1 v ČSN 33 2000-7-710 a související definice DO, DO, VDO a ZIS.
  4. Ochrana proudových obvodů včetně vhodného výběru proudových chráničů je kritická; často se používají chrániče typu A nebo B pro skupiny 1 a 2.
  5. UPS a ochrana za UPS vyžaduje správné dimenzování, aby nedošlo k selhání ochrany během zkratu; jednofázové UPS s výstupem na vyšší proud může být výhodou.
  6. Barvy zásuvek a pospojování jsou důležité, i když aktuální normy nemusí jasně určovat barevné kódy; praxi se řídí zrušenými normami a regionálními zvyklostmi.
  7. Modulární zdravotnické stavby nabízejí rychlost výstavby, flexibilitu a ekologičnost; mohou zahrnovat pronájem modulů pro dočasné projekty.
  8. Digitální infrastruktura a IT v nemocnicích vyžadují jednotnou strategii digitalizace a zabezpečení dat, což vyžaduje holistický přístup napříč architekturou, stavebním managementem a IT.

DIGI@MED Award | Jindřich Fínek: Digitalizace zdravotnictví pomůže lékařům dělat svoji práci.

tags: #navrhovani #zdravotnickych #staveb