Vzpomínková kniha Isa Engelmannové, která nyní žije ve Veroně v Itálii, nabízí hlavně svědectví o úzkostném hledání autorčiny identity, nedílně spojené s dětstvím a odchodem z Čech při odsunu sudetských Němců. Kniha byla vydána při příležitosti vstupu naší země do Evropské unie a neobsahuje běžné vzpomínky; naopak zpracovává hluboké emoce a osobní zkoumání kořenů a paměti. Ukázky jejího vyrovnávání s minulostí se prolínají s místem jejího dětství v Liberecku a s následným životem v cizině.
Životní příběh jako cesta k identitě
Autorka se narodila v roce 1936 v indické Bombaji do německé rodiny a spolu se sourozenci získala britské občanství díky místu narození v britském impériu. Po vypuknutí druhé světové války byl otec internován jako občan nepřátelského státu a rodina prošla dlouhým obdobím nejistoty až po nucený odchod z Liberecka (Reichenberg) do americké okupační zóny Německa. Isa prožila část života v Sudetech, kterou opouštěla za záchranou rodinné stability a bezpečí během války a poválečného odsunu. Nutno říci, že odsun byl v Liberci provázený střety a hrozbami; rodině pomohlo britské velvyslanectví a korupce některých českých úředníků, aby unikli nejhorším osudům a mohli odjet do Německa.
Po návratu do Německa Isa vystudovala ve Frankfurtu nad Mohanem a později se usídlila v italské Veroně, kde založila rodinu a pracovala jako designérka. Celý dospělý život prožila jako člověk bez ukotvení, snažila se zapadnout, ale často jí to nešlo. Teprve po půl století od nuceného odchodu se rozhodla navštívit původní vlast a v roce 2004 vydala knihu Návrat pod zelenou střechu (v němčině Blauer Flieder - Modrý šeřík), ve které vzpomíná na dětství, na podobu Reichenbergu, Ještědu a Jizerek a jejich srovnání s prostředím raných devadesátek. Její vzpomínky odrážejí tenké linie mezi minulostí a současností.
Hodnotová osa knihy a její interpretační rámec
Kniha má vyvolat bouřlivé diskuse a zároveň být čtena jako osobní, velmi bolestné vyznání. Autorka vyjadřuje strach z vyjadřování německy, cítí se v Liberci nepatřičně a znovu se objevují vzpomínky na konec války. Návštěva rodného domu a setkání s někdejším sousedem Františkem, který také přežil tyto časy, otevírají důležité rozhovory o minulosti, současnosti i budoucnosti. Autorka nachází v přírodě i v místních místech jistou náklonnost a patřičnost, které ji uklidňují a dávají smysl její identitě.
Vyrovnání s minulostí a zkoumání postavení sudetských Němců po válce jsou ústředními tématy. Kniha však působí i nevyrovnaně; autorčina nespokojenost a únavu z průběhu vzpomínek doprovázejí jistou míru nedůvěry a emoční nestability. Do určité míry lze vnímat i snahu o smíření a porozumění, kterou dokumentuje doslov Věry Vohlídalové, shrnující aktivity Isy Engelmannové na poli česko-německého soužití. Čtenář tedy získává obraz, který má potenciál podnítit dialog o minulosti a vzájemném porozumění mezi generacemi.
Liberec, Ještěd a další paměťové body
Kniha nabídne zajímavé postřehy pro obyvatele Liberce a historickou perspektivu na místa, která bývala domovem Isy a jejích předků. Zvláště důležité jsou kapitoly, které porovnávají podobu Reichenbergu a okolí s proměnou prostředí po pádu totalitních struktur a vítání devadesátých let. Autorka popisuje Ještěd jako nezvykle působivou kulisu, která evokuje vzpomínky a podněcuje dialog o identitě a místu člověka ve změněném světě.
V závěru lze říci, že kniha nabízí důležité podněty k diskusi o odpouštění, odpovědnosti a hledání sebe sama v konfrontaci s historickými skvrnami. Nejde však o dílo velké literatury v obecné rovině; spíše o upřímné svědectví, které může inspirovat k hlubší reflexi a k otevření prostoru pro česko-německé porozumění.
Vliv a dopad na veřejný diskurz
Isina práce byla a nadále je ukázkou, jak minulost může formovat současné postoje a vyvolávat diskuse o tom, jak se vyrovnávat s dědictvím odsunu. Důležitým doplňkem k samotnému textu je i zmíněný dokumentární film Dům se zelenou střechou (2010), v němž se autorka stává jednou z hlavních postav a kde se objevují podobná témata jako v knize.
Dům se zelenou střechou
Současné čtení a závěry
Navzdory své složitosti a občasné melancholii kniha nabízí podněty k zamyšlení nad tím, jak se vyrovnávat s minulostí, odsuny a vina potomků. Pro čtenáře z Liberce a blízkého okolí může být zvláště zajímavá kvůli místním vazbám a dojemným popisům dětství autorky v regionu Jizerek a Harcova.
V závěru lze říci, že Návrat pod zelenou střechu představuje důležitý příspěvek k česko-německému dialogu, který ukazuje, jak osobní vzpomínky mohou odhalit širší historické procesy a vytvářet prostor pro porozumění mezi lidmi napříč generacemi.
- Autorka Isa Engelmannová a její kořeny v Liberecku.
- Nucený odchod a důsledky odsunu na rodinu.
- Hodnocení knihy jako svědectví, ne jako typických vzpomínek.
- Vliv na veřejný diskurs a česko-německé soužití.
tags: #navrat #pod #zelenou #strechu #antikvariat