Gramofonová deska neboli gramodeska, slangově též chybně (vlivem angličtiny) vinyl, je záznamové médium určené k záznamu, uchování a reprodukci zvuku.
Gramofonová deska má obvykle tvar plochého kotouče, na jehož povrch je zvuk zaznamenán v podobě spirálové soustředné drážky, modulované zaznamenanou zvukovou informací. Drážka se záznamem obvykle začíná na okraji a končí poblíž středu gramofonové desky. Gramofonová deska byla od doby svého vynálezu na konci 19. století (respektive od zahájení její masové výroby) až do 80. let 20. století nejrozšířenějším nosičem zvukového záznamu. Od konce 80. let 20. století byla postupně nahrazována kompaktním diskem (CD), až byla v 90. Zhruba od roku 2005 pak nastává jisté oživení zájmu o gramofonovou desku a mnoho hudebních vydavatelství začíná vydávat reedice starších hudebních nahrávek i novou hudbu opět také na gramofonových deskách. V současnosti (2023) je gramofonová deska velmi oblíbeným hudebním nosičem milovníků vysoké kvality reprodukovaného zvuku - posluchačů i umělců-hudebníků.
Strukturální charakteristiky a formáty
Gramodeska má nejčastěji podobu plochého kruhového kotouče, uprostřed opatřeného kruhovou papírovou nálepkou s informacemi o záznamu. Ve středu gramodesky je středicí otvor k nasazování na přehrávací zařízení, na gramofon. Povrch té části gramodesky, která nese zvukový záznam, tvoří jediná dlouhá spirálovitá drážka. (Drážka čili záznamová stopa je do gramofonových desek všech druhů včetně netypických formátů vlisována definitivně.) Drážka se vine zpravidla od kraje do středu desky; výjimkou s opačným směrem vinutí drážky od středu k okraji jsou gramofonové desky firmy Pathé (r. 1905 až počátek 20. let 20.
Barva gramofonové desky byla do roku 1948 černá. Lisovat lze i neobvyklé formy desek, například hrající pohlednice, průhledné desky na tenké fólii či vzorované desky. Užívají se zpravidla k propagaci čili jako reklama, jako suvenýr, hudební příloha časopisu aj. Například v Anglii hudební časopis POP na fóliích uváděl ukázky nových desek nebo rozhovory s hudebníky a zpěváky. Mají však omezené frekvenční pásmo a degradují zvukový záznam.
Historie a klíčové milníky vývoje
Vynález gramodesky vychází z vynálezů prvních technologií k záznamu zvuku, které se objevovaly od 19. století. Záznam nicméně neuměly zpětně reprodukovat. Teprve po získání technologií k záznamu i přehrání zaznamenaného zvuku se dále vyvíjela záznamová média až k podobě moderní gramofonové desky, která přetrvala až do 21. století.
Nejstarším nosičem určeným k záznamu zvuku a reprodukci zaznamenaného zvuku je fonografický váleček. Dne 30. dubna 1877 odeslal Charles Cros Francouzské akademii věd dopis s detailním popisem přístroje; 6. prosince 1877 Thomas Alva Edison představil přístroj určený k záznamu a reprodukci zvuku, který sloužil v kancelářích jako diktafon. Edisonův phonograph fungoval s válcem a voskovou fólií a umožňoval reprodukci jen jednou. Postupně byl vyvíjen systém kopírování válečků a záznamová doba se prodloužila.
V roce 1881 Charles Sumner Tainter vyvinul technologii stranové drážky pro plochý disk a spolupracoval s Bellovou laboratoří na grafofonu. Záznamy se stranovou drážkou začal Tainter pořizovat 9. července 1881. Uložení zapečetěné schránky v Smithsonian Institute v roce 1881 a otevření v roce 1937 symbolizují významný milník vývoje. Později Emile Berliner přinesl plochou kruhovou desku a koncept gramofonu, čímž vznikla základní podoba dnešní gramodesky. Název gramophone vznikl z kombinace fonograf a fonogram a je spojen s logem His Master’s Voice, známým číslovým registrováním ochranných známek a ikonou psa Nipper.
Berliner a jeho tým prosadili princip stranového záznamu i v komerčním prostředí, a to až do vynálezu digitálních technologií a moderních formátů. První ochranné známky a.logo Gramophone Co. přišly na svět koncem 19. století, čímž se zrodila vizuální identita i marketing gramodesky.
Současnost a oživení zájmu
V současnosti gramofonová deska zažívá oživení zájmu, kdy mnoho hudebních vydavatelství začíná vydávat reedice starších nahrávek i novou hudbu na deskách. Dlouhodobé dopady digitalizace a nostalgie pro analogové zvuky vedou k rostoucí poptávce po kvalitě zvuku a fyzických formátech. Z produkčního i kulturního hlediska gramodesky zůstávají symbolem kvalitní reprodukce a analogového charakteru zvuku.
Praktické tipy pro péči a údržbu
Údržba a péče o desky určené k přehrávání na gramofonu se váže už k samotnému vzniku gramofonových desek na konci 19. století. Doporučení na téma jak pečovat o desky byla podána řada, ale jedno z unikátních vzniklo v bývalém Československu. Píše se rok 1977 a populární skupina Banjo Band Ivana Mládka na zadní straně obalu přidává zajímavé rady k údržbě jejich gramofonové, respektive vinylové desky. Zakoupil jste si gramofonovou desku vysoké kvality. Desku uschovejte v suchu, v chladu, v tichu a v naprosté tmě. Každý večer před spaním desku omyjte, vysuště, namažte nočním krémem a řádně promasírujte. Desce velmi prospěje, dostane-li se jednou za čas na čerstvý vzduch. V zimních měsících by měla mít deska teplejší překližkový obal, který si můžete sám vyrobit. Pozor! První rok desku netúrujte rychlostí 33 ot/min., jinak se Vám zkroutí. Pro záběh je nejvýhodnější rychlost 11 ot/min. Jehlu nezapomeňte nasadit na střed. LP Nashledanou je první československá deska, u které jdou rýhy od středu k okraji a ne obráceně, jak je obvyklé. Chlapci z Banjo Bandu si vzali obecná doporučení o údržbě desek k srdci. Doporučení rozšířili jak do šíře tak do hloubky a intenzity.
Praktický odkaz pro čtenáře
Název titulu Nashledanou v návaznosti na uvedená pravidla údržby desky je příhodný a ukazuje, jak tradiční rady mohou formovat i estetiku moderního vydání.
