Len setý (Linum usitatissimum L.) je domácí, obnovitelná a cenná užitková rostlina, která se v našem klimatickém pásmu pěstovala od nepaměti. Především v horských a podhorských podmínkách pravidelně domodra rozkvétala pole osetá touto nenáročnou dorůstající surovinou, obrázek 7 0.7.
V surovém lnu tvoří jednotlivá 20 až 50 mm dlouhá vlákna svazek o délce 500 až 900 mm. Len se mechanicky láme. V další fázi se oddělují dlouhá a krátká vlákna. Dlouhých vláken je přibližně 14 % z hmotnosti sklizně. Ve sklizni, je jich přibližně 7 % z hmotnosti a použijí se na výrobu tepelně izolačních materiálů.
Lenová vlákna se používají k výrobě tkaniny, z níž se šijí části oděvu. Příznivou vlastností je, že se z rostliny dají zužitkovat všechny její části. Vedle toho se len používá k výrobě jakostních tepelně a zvukově izolačních hmot.
Při zpracování lnu na stavební vláknité hmoty se jeho vlákna zplsťují na textilních strojích. Vznikají tenké pásy rouna, které se navrstvují až do požadované tloušťky.
Přitom sev tekuté formě na vlákna nanáší škrobové lepidlo a boritá sůl nebo amonné soli a při následném sušení se pevně spojují s vlákny. Izolační hmota tak bez použití syntetických prostředků získává potřebnou pevnost a požadovanou ochranu proti působení požáru a plísní.
Předností lnu je také to, že se dá jako recyklát znovu použít. Je snadno kompostovatelný a dá se bez vedlejších škodlivých produktů spálit. Je odolný proti napadení plísněmi. Také odolává hmyzu. Nejmenší doba použití materiálů ze lněných vláken je 50 let.
Na stavebním trhu je len v několika formách - volně sypaný, jako plsť, případně v pružných, tvarově stálých deskách. V České republice jsou výrobky ze lnu známé pod označením Termolen. Existují však i další výrobci, kteří pod názvy Heraflax, Isoflachs a dalšími produkují kvalitní materiály.
Stavební vláknité materiály ze lnu se vyznačují příznivými ekologickými vlastnostmi, které vyjadřují parametry PEl, GWP a AP. U výrobků Termolen je neobnovitelný primární energetický obsah PEI = 33,25 MJ/kg, a globální potenciál ohřevu GWP = 0,22 kg CO2 ekv/kg.
Výrobky ze lnu se hodí nejen do dřevěných staveb, ve kterých se používají nejčastěji, ale i do dalších konstrukčních systémů. Lenová vlákna mají také své nevýhody, které se však při výrobě izolačních materiálů dají zcela odstranit.
Především se snadno lámou, i když jsou v tahu velmi odolná. Při instalaci lněné izolace je nebezpečí přeříznutí či přetržení vláken. Právě kvůli lámavosti se přibližně 20 % z hmotnosti do lněných produktů přidávají polyesterová vlákna, která přírodní podstatu materiálu poněkud omezují.
Len je snadno hořlavý, proto je nutno jej ošetřit. Někteří výrobci zvyšují požární odolnost impregnací borovými solemi v množství 8 % z hmotnosti suroviny nebo vodním sklem, případně přidávají sloučeniny amoniaku.
Z pohledu ochrany životního prostředí nejsou však tyto látky příliš vhodné. Impregnace amonnými solemi je environmentálně šetrnější. Len neobsahuje vlákna, která by ohrožovala dýchací cesty.
Při přepravě musí být materiál chráněn před vlhkostí. Skladuje se v suchých, před deštěm chráněných přístřešcích. Desky nelze zatěžovat tlakem, proto mají být uloženy pouze na řezné hraně.
Se lněnými výrobky se příjemně manipuluje. Při kontaktu nedráždí pokožku. Desky je možno řezat jakoukoliv pásovou nebo okružní pilou používanou na řezání dřeva.
Zvláště při malém množství upravovaného materiálu je využitelný ruční nůž s vlnitou čepelí. Vhodnější je však použití zařízení vyvinutých pro řezání vláknitých přírodních materiálů.
Desky je možno dobře řezat kmitavou elektrickou ocaskou, tzv. aligátorem. Speciálně pro řezání lněných izolačních materiálů byl firmou Bosch vyvinut nůž s vlnitým zabroušením. Zařízení pracují s materiálem velmi šetrně. Elastická struktura materiálu není těmito řezacími zařízeními rozdrobňována.
Materiál ze lnu se k nosné konstrukci upíná. K jeho dobrému a pevnému uložení je velikost upraveného výrobku přibližně o 10 mm větší, než je vzdálenost prvků, mezi které bude upnut. Tím se eliminuje možnost vzniku spáry z chybějící izolační hmoty a současně se vyloučí další způsoby fixace například pomocí sponek nebo lepení.
Pokud se lněný izolační materiál použije do stěn s větší výškou než 3000 mm, doporučuje se použití osazovací lišty nebo paždíku, který zajistí, aby nedocházelo k tlakovému účinku izolační hmoty od vlastní tíhy.
V těchto případech je nezbytné výpočtově prověřit, zda a do jaké míry by mohlo dojít k deformaci teplotního pole, resp. Při práci se lnem je potřeba mít na zřeteli následující poznatek. Jsou známé případy, kdy lněná vláknitá izolace, která byla uložena za deskovým materiálem ze sádrokartonu nebo desek OSB, se při provrtání materiálu namotala na vrták.
Izolace ze lnu se nemůže použít v konstrukcích, které nejsou trvale odděleny od zemní vlhkosti. Při použití materiálu je nutno výpočtově prověřit, jak se bude konstrukce chovat s ohledem na možnost vzniku vlhkostních polí způsobených kondenzací vodních par.
Izolační desky vyrobené ze lnu, označené značkami Termolen TID a IP, mají mechanické vlastnosti, které nedovolují, aby byly vystaveny zatížení tlakem. Jejich užití je tedy vhodné na vybrané konstrukce. Mohou se použít jako tepelné izolace vnějších stěn dřevěných staveb.
V konstrukcích s větranými vzduchovými mezerami je nezbytné použít plášť, který bude těsný a zajistí konstrukci před účinky větru. Ve střešních konstrukcích se tepelné izolace ze lnu mohou použít v šikmých větraných střechách. Nezbytnou vrstvou je opět použití difuzní fólie.
Ekologické a technické parametry lněné izolace
Lněná izolace vykazuje příznivé ekologické vlastnosti, které jsou vyjádřeny parametry PEI a GWP pro jednotlivé produkty. U výrobků Termolen je PEI 33,25 MJ/kg a GWP 0,22 kg CO2 ekv/kg.
Desky vyrobené ze lnu mají minimální dopady na životní prostředí a zároveň nabízí ochranu proti průniku vlhkosti a rozvoje plísní.
Z hlediska instalace a provozu umožňuje elastická struktura lněných vláken pevné a zároveň jemné uspořádání, což zaručuje dobré tepelné a zvukové izolace.
Aplikace v konstrukcích
Lněná vlákna se hodí nejen do dřevěných konstrukcí, ale i do dalších konstrukčních systémů. Využití zahrnuje vnější stěny, střešní systémy i vrstvy mezi nosnou konstrukcí a obklady.
- Tepelná izolace vnějších stěn dřevěných staveb.
- Tepelná izolace ve střešních konstrukcích, zejména šikmých větraných střechách.
- Izolace v konstrukcích s větranými vzduchovými mezerami s difuzní fólií.
Nevýhody a jejich zvládání
Hlavní nevýhody lněné izolace jsou lámavost vláken a riziko poškození během instalace. Příznivou stránkou je možnost impregnací a použití přídavných vláken pro zpevnění a požární odolnost.
Pro potlačení lámavosti se do hmotností přidávají polyesterová vlákna asi 20 %, která zlepšují manipulaci a instalační pevnost. Impregnace borovými solemi a popřípadě vodním sklem zvyšuje požární odolnost, ale environmentální dopady bývají diskutovány. Ammonia-based impregnation je považována za šetrnější variantu.
Bezpečnost a skladování
Při přepravě musí být materiál chráněn před vlhkostí. Skladuje se v suchých, před deštěm chráněných přístřešcích. Desky nelze zatěžovat tlakem, proto mají být uloženy pouze na řezné hraně.
Výroba a zpracování pro řemeslní i průmyslové použití
Desky je možno řezat různými nástroji: ruční nůž s vlnitou čepelí, běžné pilky na dřevo, aligátorová řezačka a nůž s vlnitým zabroušením vyvinutý firmou Bosch. Zařízení pracují s materiálem velmi šetrně a zabraňují jeho rozdrobnění.
Lněné izolační materiály se upínají ke konstrukci tak, aby vznikla spára a zároveň se eliminovaly jiné způsoby fixace. Pro větší výšky stěn nad 3000 mm je vhodné použití osazovací lišty nebo paždíku, který zamezí tlakovému efektu hmoty od tíhy.
Při použití je třeba předem vypočítat možné vlhkostní pole a kondenzaci vodních par, aby nedošlo k nežádoucím jevům.
Desky vyrobené ze lnu, označené Termolen TID a IP, mají omezené mechanické vybavení pro zatížení tlakem, a proto jsou vhodné na vybrané konstrukce.