Šikmá střecha je střešní konstrukce nebo střecha se sklonem přesahujícím 5 stupňů. Šikmá střecha je stavební konstrukcí nad chráněným (vnitřním) prostředím, vystavená přímému působení atmosférických vlivů. Sestává z nosné střešní konstrukce, jednoho nebo několika střešních plášťů oddělených vzduchovými vrstvami a doplňkových konstrukcí a prvků.
Střechy a její jednotlivé vrstvy a části se navrhují s ohledem na mechanické a dynamické namáhání, tlaku a sání větru, namáhání vodní parou a vlhkostí obsaženou v pórovitých materiálech, srážkovou vodou, sněhem a námrazou. Střechy navrhujeme tak, aby nedocházelo k pronikání srážek do konstrukce střechy a podstřešních prostor. Každý střešní plášť se skládá z několika vrstev.
Struktura šiklé střechy a její vrstvy
U šikmé a strmé střechy patří mezi nejdůležitější hydroizolační vrstva, která je většinou v našich klimatických podmínkách ze skládané krytiny. Pultová střecha má jen jednu střešní rovinu s hřebenem a okapem a tři štíty (dva boční a hřebenový). Používá se především na stavby na hranici pozemku, na přístavky, na části činžovních domů přiléhající podélně k sousedním domům a v ekologické architektuře.
Naopak sedlová střecha je historicky nejběžnější typ střechy používaný v Česku; má dvě střešní roviny s přímočarým hřebenem, dvěma okapy a dvěma štíty. Valbová střecha se od sedlové liší tím, že má na obou koncích místo štítů šikmé střešní roviny čili valby. Pokud jsou okapy těchto rovin ve stejné výšce jako okapy sedlové střechy, je to střecha valbová, pokud jsou výš, nazývá se taková střecha polovalbová. Obojí se používá u volně stojících budov obdélného půdorysu.
Mansardová střecha je variantou střechy sedlové; každá její polovina mezi hřebenem a okapem se skládá ze dvou střešních rovin odlišného sklonu. Vnitřní prostor pod touto střechou se nazývá mansarda (obytné podkroví); jméno jí dal francouzský architekt François Mansart. V současné době je rozšířena tzv. stanová střecha (někdy též jehlanová) má zpravidla čtyři střešní roviny, které se sbíhají do středového vrcholu a tvoří tak čtyř- nebo i víceboký jehlan.
Pilová nebo také šedová střecha vzniká opakováním střech pultových nebo asymetrických sedlových; používala se historicky na rozlehlých továrních halách, dílnách apod.; svislé části střechy zároveň často sloužily jako světlíky. Na věžích se používá střecha se strmým sklonem nazývaná jehlová; na věžích kruhového půdorysu je to střecha kuželová; variantou je střecha půlkuželová. Báň je zakřivená, osově souměrná střecha používaná především na věžích kostelů.
Upozorňujeme, že se jedná pouze o příkladový technolocký postup pro běžný typ střešní konstrukce například na rodinných a panelových domech. Každá střecha je vždy řešena individuálně po konzultaci s klientem a navrhována tak, aby plnila ochranu proti povětrnostním vlivům po co nejdelší dobu své životnosti. Příklad uvažuje se střechou, na které je stávající skládaná krytina umístěna na laťích, které jsou přímo na nosné konstrukci. Rekonstrukce počítá s výměnou střešní skládané krytiny a klempířských prvků. Do skladby střechy bude umístěna pojistná hydroizolační vrstva. Na střeše jsou umístěny komíny, které přijdou zednicky zapravit.
Jednoplášťové a vícevrstvé skladby a jejich důležitá hlediska
Každá střecha je po každém pracovním dni zabezpečena proti povětrnostním vlivům (déšť, vítr). 9. 4. 2013 Jednoplášťová konstrukce šikmé střechy se vyznačuje tím, že neobsahuje ve své skladbě žádnou vzduchovou mezeru, a jednotlivé vrstvy střešního pláště jsou tedy na sobě uloženy kontaktně. Nejjednodušší variantou je střecha nad půdou bez tepelné izolace, kdy střešní plášť obsahuje pouze krytinu na laťování. Jedná se spíše o historickou záležitost nebo o konstrukci nad doplňkovým prostorem, který nevyžaduje vodotěsnost konstrukce.
Vzhledem k netěsnosti skládané krytiny je částečně podstřešní prostor provětráván, a proto je někdy tato konstrukce považována za dvouplášťovou, v tom případě by ovšem druhý plášť tvořila poslední stropní konstrukce v objektu. Tento výklad je ovšem v rozporu s definicí střechy dle ČSN 73 1901: konstrukce krovu tvoří nosnou konstrukci střechy a skládaná krytina se svou podpůrnou konstrukcí (laťováním) vytváří jeden střešní plášť. Dále bychom zde mohli zařadit střechy ze slámových či rákosových došků. Tato krytina je schopna současně plnit funkci skládané hydroizolační vrstvy i tepelného izolantu. Zároveň zajišťuje snadný prostup vodních par konstrukcí a udržuje přirozené vnitřní mikroklima.
Protože do kategorie šikmých střech patří i konstrukce o sklonu blízko 5°, můžeme zde navrhnout skladby obdobné jako u střech jednoplášťových plochých. Dále se tento článek zabývá konstrukcemi vhodnými pro šikmé střechy s dřevěnou nosnou konstrukcí o větším spádu. Obvykle se jedná o tzv. střešní plášť umístěný nad krokvemi obsahuje obvykle tyto základní vrstvy: podhled, parozábranu, tepelnou izolaci, pojistnou hydroizolaci, krytinu - dle typu s případným laťováním a kontralatěmi.
Použitá tepelná izolace musí vykazovat zejména dostatečnou pevnost (kvůli mechanickému kotvení, tíze krytiny a povětrnostnímu zatížení), a protože se pokládá z realizačních důvodů obvykle v jedné vrstvě, spoje jsou řešeny zámky, ozuby, přesahy nebo perem-drážkou. Jako tepelná izolace je použit tuhý polyuretan (PUR) doplněný oboustrannou hliníkovou fólií a vrchní nebrousanou deskou OSB. Tepelná izolace či kompletizovaný dílec jsou pokládány na laťování nebo na plnoplošné bednění.
Komplexní skladba střechy využívá tepelnou izolaci z pěnového skla, která je pokládána na plnoplošné bednění do horkého asfaltu. Styky desek, spoje a horní povrch tepelněizolační vrstvy jsou opět potřeny horkým asfaltrem. V případě větších sklonů je použito studené asfaltové lepidlo a systémové kotevní příponky pro uchycení tepelné izolace. Hlavní výhodou je minimalizace tepelných mostů (v rámci tepelněizolační vrstvy nenajdeme dřevěné prvky krovu).
U kompaktního systému pak navíc odpadá nutnost mechanického kotvení skladby, které má vliv na výsledné tepelně-vlhkostní chování konstrukce. Vegetační souvrství slouží jako přídavná tepelná izolace střechy a zabraňuje extrémnímu kolísání teploty během dne, čímž přispívá k delší životnosti materiálů. Nevýhody mohou spočívat ve vyšších pořizovacích nákladech a ve složitějším návrhu a provedení detailů, například v místě osazení střešních oken.
Materiály tepelné izolace mají vyšší pevnost, je potřeba dbát na správně realizované kotvení všech vrstev pláště, omezený je výběr střešních krytin pro tyto střechy. Kritickými mohou být nesystémové spoje tepelné izolace, kdy výrobci doporučují použití polyuretanové pěny, která je bez ošetření velmi nasákavá a může způsobovat problémy. Důležité při návrhu jednoplášťové střechy je pak zejména tepelně-vlhkostní posouzení skladby, kdy mohou za určitých okrajových podmínek vznikat problémy s kondenzací v rámci tepelné izolace, zejména pak v místech spojů desek tepelné izolace a prostupů střechou. Výjimkou v tomto smyslu tvoří kompaktní skladba s pěnovým sklem, která je naopak velmi parotěsná a s výhodou se používá pro konstrukce nad vnitřním prostředím s vysokou relativní vlhkostí vzduchu.
Pohledově vypadá střecha mohutněji, zvláště v přesazích u okapu nebo přes štítovou stěnu. Tepelná izolace je u nadkrokevních systémů realizována v celé ploše střešního pláště až k hřebeni střechy. Výhodou je bezesporu možnost otevřené dispozice v podkroví a zvětšení využívaného prostoru spojené s viditelnými prvky krovu, nicméně na druhou stranu se zvyšují náklady na vytápění, chlazení či větrání podstřešních prostor.
U vegetačních střech má skladba, zejména pokud je použitá hydroakumulační vrstva nasáklá vodou, větší hmotnost a vyžaduje zvýšení použitých profilů u nosné konstrukce střechy. Montáž vegetačního souvrství je oproti jiným skladbám složitější, zemina se musí zajistit proti sesuvu. Dle typu použitých rostlin je nutná pravidelná údržba a kontrola. Střecha s vegetací má být vybavena přívodem vody nebo zařízením pro zálivku rostlin, v souladu s normami.
Nosné konstrukce střech
- Vyberte vhodnou hydroizolaci a krytinu pro dané klima.
- Navrhujte skladby s ohledem na tepelnou izolaci a ventilaci podstřešního prostoru.
- Zvažte vlhkost a kondenzaci v místech spojů izolace.
- Zvažte vegetační střechu jako dodatečnou izolaci s vyžitím pro střešní okrajové plochy.
Pro praktický návrh jednoplášťové vs. víceplášťové skladby uvádíme shrnutí: jednoplášťová střecha má omezené větrání a často historický charakter, zatímco víceplášťové systémy nabízejí lepší tepelně-vlhkostní chování, ale vyžadují vyšší kapacitní a konstrukční nároky a mohou být dražší. Stanovení vhodné skladby vychází z konkrétního projektu, rozpočtu, klimatu a požadavků klienta. Důležité je zohlednit i možné budoucí rekonstrukce a údržbu údržbových prvků a střešních detailů.
tags: #konstrukce #drevena #jednostranna #sikma #strecha