Dešťová voda ze střech se odvádí do dešťové nebo jednotné kanalizace, provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu však má právo požadovat likvidaci dešťových vod přímo na pozemku nemovitosti. Šikmé střechy se většinou odvodňují pomocí podokapních, nástřešních, zaatikových, nadřímsových nebo mezistřešních žlabů, ploché střechy pak také pomocí žlabů, nebo se (častěji) používají střešní vtoky.
V obou případech bývá odvodňovací systém napojen na dešťová odpadní potrubí. Dešťové odpadní potrubí je zpravidla svislé a podle umístění v domě je dělíme na vnitřní (vedené uvnitř objektu) a vnější (vedené vně stavby, po fasádě). Vnější odpadní potrubí bývá v úrovni terénu opatřeno lapačem střešních naplavenin s košem pro zachytávání úlomků větví, listí, mechu, písku.
Průtok dešťových vod v litrech za sekundu (Qr) se počítá jako součin půdorysného rozměru odvodňované plochy v m2 (A) a intenzity deště v litrech za sekundu na m2 (I). U ploch, jež ohrožují budovu zaplavením, se uvažuje s hodnotou I = 0,003 l/s.m2. Důležitou součástí odvodnění střechy jsou žlaby.
Podle umístění se rozlišují žlaby nástřešní, podokapní, zaatikové, nadřímsové, mezistřešní a speciální. Žlaby navazují na žlabové kotlíky (kónické spojovací prvky s průměrem spodního vyústění, tedy hrdla, shodným s průměrem odpadního potrubí, bývají hranaté nebo kuželové).
Voda tudy putuje do potrubí, přičemž spád žlabu ke kotlíku je 1 : 200 až 1 : 100 a délka žlabu od žlabového čela ke kotlíku by neměla být větší než 15 m. Kotlíky se ke žlabům připevňují nýtováním nebo pájením, k odpadnímu potrubí (svodu) skrz takzvané horní koleno. Průměr odpadního potrubí se určuje podle velikosti plochy střechy (na 1 m2 střechy přibližně 1 cm2 plochy průřezu odpadního potrubí či trouby).
Pro dimenzování žlabů se používá tzv. Stricklerův vzorec s hodnotami rychlosti vody ve žlabu, koeficientem drsnosti povrchu a dalšími parametry. Existuje pestrá nabídka odvodňovacích systémů z nejrůznějších materiálů, výběr je ale vhodné podřídit architektonickému stylu domu a barevnému ladění objektu. Výhodou je, že na většinu staveb „sedí“ kompletní skládačky, a proto není třeba zhotovovat žádné speciální kusy na zakázku.
Kromě důrazu na kvalitu produktů je třeba dbát i na správnou montáž - například správné vyspádování žlabů, dilatační spáry kvůli tepelné roztažnosti materiálu atd. Doporučený spád u podokapních žlabů představuje 0,5 %, dilatační spoje by měly být po každých 15-20 m. Sousední čela jsou od sebe vzdálena 20 až 30 mm. Platí zásada, že délka žlabů, měřená od čela, rohu nebo rozvodí ke žlabovému kotlíku, by neměla být větší než 15 m.
U standardních materiálů, jako je titanzinek, pozinkovaný plech a měď, bývají spoje pájené (spoj musí mít stejnou kvalitu jako spojovaný materiál). Materiály, které nelze pájet, se spojují pomocí pryžových těsnění nebo tmelů. Okapový systém musí být rovněž dostatečně chráněn proti sjíždějícím sněhovým lavinám, hromadění ledu (topné elektrokabely) a rampouchů.
Kromě popsaného tradičního (beztlakového) odvodnění se v praxi využívá i odvodnění podtlakové. Kýžený podtlak vzniká při zaplnění vodou celého (100 %) průřezu svislé části potrubí. Dešťová voda z několika svodů se nejčastěji svádí ležatým potrubím do jednoho dešťového odpadního potrubí, jehož plným průřezem odtéká, a vzniklý podtlak způsobuje odsávání vody z ležatého potrubí a střešních vtoků. Jedním takovým potrubím lze efektivně odvodnit střechu o ploše 2 až 2,5 tis. m2.
Při tomto jevu navíc dochází k samočistitelnosti potrubí. Střešní prostup DN 110 s odvětracím komínkem pro ploché střechy - Kompletní řešení pro odvětrání kanalizace přes plochou střechu. Set se skládá z prostupu hydroizolací DN 110 a UV stabilního odvětracího komínku DN 110, které jsou navrženy tak, aby do sebe přesně pasovaly a vytvořily spolehlivý, vodotěsný detail střechy.
Hlavní výhody: shodný průměr DN 110 - bez redukcí a úprav; UV stabilní komínek - odolný vůči slunci a povětrnostním vlivům; vhodné pro ploché střechy s hydroizolací; čistý a profesionální detail střešního prostupu; vhodné pro novostavby i rekonstrukce.
Ideální řešení pro rodinné domy, bytové domy i technické objekty. Co o nás říkají zákazníci: Obchod je vstřícný a ochotný. Nebylo mi doručeno díky dopravci vše, ale obchod se nabídl, že pokud dodání nebude včas, přiveze pan majitel zboží osobně. Na objednávku jsem dostal prakticky okamžitě odpověď, že je zboží k vyzvednutí. Mají bezkonkurenční pracovní dobu a provoz i o víkendu. Obchod má opravdu široký sortiment kolem kanalizace, dobré ceny a rychlé dodání. Odvodnění plochých střech je možné navrhovat jako systém gravitační nebo podtlakový. Blíže jsou oba systémy specifikovány v ČSN EN 12 056-3: 2001. Oba systémy se liší tím, že u gravitačního systému se uvažuje se stupněm plnění svislého odpadu max. 0,33, u podtlakového systému se uvažuje s plným plněním. Při navrhování gravitačního odvodnění je nutné vycházet nejen z výše uvedené EN, ale také z ČSN 73 1901 a ČSN 75 6760. Vedle vlastního dimenzování průměrů vpustí a jejich počtu pro konkrétní střechy je nutné dodržet zásadu: pro odvodnění každé střešní plochy navrhnout nejméně dvě střešní vpusti. Malé plochy lze odvodnit jen jednou vpustí, ale musí být doplněné pojistným přepadem nebo chrlichem. U plochých střech s atikou je třeba počítat s rizikem zanesení vpustí a s dodatečným zatížením střešní konstrukce.
Hmotnost vody namáhající střechu se stanoví podle polohy pojistného odvodnění. Výpočet odtoku srážkových vod z ploché střechy: Qr = i . A . C, kde i je intenzita deště, A účinná plocha střechy a C součinitel odtoku. U dešťových vpustí se určuje počet vpustí a dimenze potrubí podle průtoku. Umístění střešních vpustí nesmí být do závětrných koutů střech ani přímo v okolí atik. Hrdlo vpusti by mělo být nejnižším místem přilehlé plochy a vpust zapustit alespoň 2 cm pod úroveň hydroizolace, pokud to skladba střechy umožní. Kotvení vpustí a jejich těles musí být pevné vůči větru a proudění vzduchu. Vždy by měly mít ochranný košík proti naplaveninám a čistěné 2krát ročně.
Pokud nelze zajistit výhradně bezzávitové řešení, doporučují se sanační vpusti s integrovanou manžetou hydroizolace. Jsou vyrobeny z UV stabilního materiálu a standardní délka je 400 mm, s možností výroby až 4000 mm. Před rekonstrukcí střech je vhodné konzultovat projektanta a specializovanou firmu pro komplexní posouzení a návrh řešení. V závěru článku je zajímavé srovnání jmenovitých světlostí potrubí pro kanalizaci a jejich vzájemné vztahy.
1. Stoková síť jednotné soustavy a 3. Pro vedení odpadních potrubí je nejvýhodnější situování zařizovacích předmětů v jednotlivých podlažích nad sebou tak, aby připojovací potrubí měla sklon alespoň 3 % a byla krátká. Dimenzování potrubí vnitřní kanalizace podle ČSN EN 12056-2, ČSN EN 12056-3 a ČSN 75 6760 spočívá ve stanovení průtoku odpadních vod a návrhu jmenovité světlosti potrubí. Pro bytové domy a administrativní budovy K = 0,5, pro objekty občanského vybavení s rovnoměrným odběrem vody se počítají součty DU a další.
Průtok střešních vpustí je určený laboratorně; měření probíhá při výšce vzduté vody 35 mm pro DN 110 a 45 mm pro DN 125. Při dimenzování je nutné dodržet zásady rozmístění vpustí, aby nezařazovaly závětří ani atikové konstrukce. U napojení vpustí na stávající dešťové svody by měla být zajištěna těsnost, otherwise hrozí zatékání pod hydroizolaci. Pro kvalitní spoj je vhodné použít vpusti s integrovanou manžetou hydroizolace a vyvarovat se „měkkých“ vtoků nebo dutralů.
Sanační vpusti nabízejí spolehlivé řešení napojení vpusti na stávající potrubí a mohou být dodány s délkou až do 4000 mm. Závěrem doporučujeme spolupráci s projektanty a specializovanými firmami pro komplexní řešení rekonstrukcí střech a zajištění bezpečné údržby s vhodně rozmístěnými kotvicími body.
tags: #kanalizacni #vydech #strecha #rozmer