V každé domácnosti se dříve či později objeví nutnost připevnit ke zdi regál, poličku, nebo ke stropu nové svítidlo.
Když víte jak na to, stačí již jen zvolit vhodné nářadí a komponenty, aby vše bezpečně drželo na svém místě.
Než začnete kutit, zkuste si zjistit z čeho je zeď vyrobena.
Nejen, že je to třeba vědět kvůli výběru hmoždinek a vrutů, ale i k tomu, abyste použili správné nářadí.
Základní rozlišení lze provést zaklepáním.
Pokud zní materiál dutě, jde o děrované nebo dutinové cihly.
Pokud zvuk dutý není, odvrtejte malý kousek zdi a prozkoumejte prachové částice.
Pórobeton má hrubozrnnou šedou drť.
Sádrové desky mají charakteristicky jemný bílý a mírně lepkavý prach.
Betonová zeď má od šedé po bílou barvu a prach z ní je sypký a jemný.
Jednoznačně ji poznáte, že s vrtáním postupujete velmi obtížně.
Vrtačka je univerzální pracovní nástroj a patří nejen do každé dílny, ale i domácnosti.
Vrtání do zdiva, jako jsou cihly, pórobeton, či další měkčí minerální materiály lze použít klasickou vrtačku bez příklepu.
Do tvrdších materiálů volte vrtačku s příklepem.
Typ hmoždinky vybírejte vždy primárně dle materiálu zdi.
Pro specifické materiály, volte raději hmoždinky pro konkrétní druh materiálu.
Na výběr máte různé typy od hmoždinek do sádrokrotu, polystyrenu, pórobetonu i klasického zdiva, až po natloukací hmoždinky, jež unesou poměrně velkou váhu a jsou vhodné pro sádrokarton, beton i klasické zdivo.
Při výběru vrutu nebo šroubu dbejte na to, že každý typ hmoždinky vyžaduje jiný typ.
Správnou délku spočítáte pomocí jednoduchého pravidla: délka hmoždinky + tloušťka montovaného předmětu + průměr šroubu/vrutu.
V hutných a tvrdých stavebních materiálech odpovídá průměr vrtáku hmoždince.
Zahajte vrtání vypnutým příklepem a nízkým počtem otáček.
Až vrták zabere, zvyšte počet otáček.
Z vrtaného otvoru vždy odstraňte prachové částice ideálně vysavačem a umístěte hmoždinku.
Pokud nejde vsunout, můžete ji opatrně zatlouct kladivem.
Když se stěhujete, malujete nebo prostě jen měníte vzhled interiéru, často narazíte na malého, ale houževnatého protivníka - hmoždinku ve zdi.
Vypadá sice neškodně, ale pokusíte-li se ji vyrvat bez rozmyslu, zanechá po sobě nevzhlednou díru nebo dokonce kus omítky.
A právě proto vám v tomto článku poradíme, jak odstranit hmoždinku ze zdi tak, aby po ní nezůstala ani památka nebo alespoň co nejmenší stopa.
Hmoždinky se dělí na několik typů: plastové, kovové, rozpínací, natloukací, do sádrokartonu nebo do betonu.
Každý typ vyžaduje trochu jiný přístup.
Většina hmoždinek ale funguje na jednoduchém principu, rozpínají se ve zdi, aby lépe držely.
Nejčistší řešení.
Pokud je ve hmoždince stále zašroubovaný vrut, vyšroubujte ho tak, aby kousek trčel ven.
Pak vezměte ploché kleště, lehce hmoždinku sevřete a pomalu s ní kývejte ze strany na stranu.
Postupně ji vytáhněte ven.
Pokud nejde hmoždinku vytáhnout nebo se drolí, může být lepší volbou ji opatrně zatlouct šroubovákem nebo dřevěným kolíkem hlouběji do stěny.
Tento způsob se hodí spíš tam, kde následně budete stěnu tmelit a přetírat.
Jestliže je hmoždinka natolik rozpínací nebo se při pokusu o vytažení trhá, zkuste do ní opatrně vyvrtat malý otvor.
Nezní to možná příliš odborně, ale funguje to.
Do hmoždinky zašroubujete vývrtku nebo háček a s jejich pomocí ji pomalu vytáhněte.
Ať už použijete jakoukoliv metodu, většinou po hmoždince zůstane malý otvor.
Naneste malé množství tmelu (např.
Možná se to zdá jako drobnost, ale právě tyto maličkosti tvoří rozdíl mezi „nějak udělanou“ a poctivě opravenou zdí.
V našem obchodním domě Vichr si můžete vybrat z mnoha druhů hmoždinek podle konkrétní potřeby.
Záleží na tom, co potřebujete.
S výběrem hmoždinek vám rádi poradíme.
A pamatujte!
Díry ve zdi po hřebících či hmoždinkách vzniknou raz dva.
Stačí vyměnit obraz za nějaký jiný nebo přemístit poličku.
Jenže i když jde o malé otvory, moc dobře nevypadají.
Nevzhledné díry po hmoždinkách i různé drobné praskliny si můžete opravit i svépomocí.
Zvládne to každý průměrný kutil.
Pokud vám v díře ještě zůstala stará hmoždinka, musíte ji v prvé řadě dostat ven.
Buď ji odvrtejte starým vrtákem do dřeva nebo do hmoždinky asi z jedné třetiny zašroubujte vrut, uvolněte hmoždinku a nakonec ji vytáhněte kleštěmi nebo tesařským kladivem.
Než budete otvor po hmoždince zadělávat, je třeba udělat ještě pár věcí.
Špachtlí odstraňte odlupující se okolí prasklin, a to až na pevný podklad zdi.
Je možné, že se praskliny ve zdi zvětší, to ale nevadí.
Potom dírku po hmoždince či prasklinu pořádně očistěte.
Jakmile máte skulinu vyčištěnou, otvor navlhčete pomocí štětce a vyplňte sádrou nebo štukem.
Sádry si namíchejte jen menší množství, ať vám neztvrdne.
A nebo použijte sádrovou omítku, která se sice míchá stejně jako sádra, ale tvrdne až po půl hodině.
Do dírky můžete sádru vtěsnat třeba pomocí špachtle, kousku dřívka nebo špejle.
Štuk naberte na hladítko a nanášejte jej vždy jedním tahem, aby plocha byla co nejrovnoměrnější.
Na hluboké díry po hmoždinkách použijte nejdříve hrubší výplňovou a tmelicí hmotu, která se dá později vrtat i znovu zatížit.
Velké otvory můžete vyplnit hrubším tmelem.
Nakonec použijte tmel s malou zrnitostí.
Výhodou akrylátového tmelu v tubě je, že i po pár letech zůstává mírně vláčný, takže nepraská a nedrolí se.
U větších děr můžete použít maltovou směs.
Rozmíchejte si ji, naneste a nechte ji dobře zaschnout.
Stěrkou důkladně vyrovnejte stěnu.
Pokud se chystáte celou zeď opravovat, nejdříve ji natřete penetrací a po jejím zaschnutí můžete pokračovat v práci.
Pokud nemáte po ruce sádru či tmel, můžete menší díru po hmoždince na bílé zdi zamaskovat také pomocí papírového kapesníku.
Papírový kapesník srolujte a vtlačte do dírky a kousek od stěny ubrousek odstřihněte.
Vyčnívající část zamáčkněte do zdi a navlhčete vodou.
Znovu zamáčkněte do zdi, dokud navlhčený kapesník nebude rovně se zdí.
Na závěr ještě můžete přes dírku dát kousek mokrého papírového kapesníku, čímž otvor ještě více zamaskujete.
Jakmile papír uschne, máte hotovo a na první pohled ani nepoznáte, že tam před chvílí byla díra.
Před vrtáním do zdi nebo obkladu si práci připravte.
Nejdříve prověřte, zda v oblasti plánovaného vrtání nevedou kabely, vodovod nebo přívod plynu.
Vyberte body, v jejichž okruhu se nenachází žádná vedení.
Výběr správné hmozdinky závisí na podkladu a upevněném objektu.
Průměr hmoždinky a vrtáku se musí vždy shodovat.
Pro hmoždinku 8 mm tedy potřebujete vrták 8 mm.
Poté upněte vrták a v případě potřeby si na něm kouskem izolační pásky označte hloubku vrtu.
U měkčích zdí nebo komplikovanějších podkladů, jako jsou keramické podklady, vrtejte nejdříve bez příklepu.
Masivnější povrchy lze opracovat pouze příklepovou vrtačkou.
Pokud se chcete co nejrychleji zbavit prachu z vrtání, zapojte druhou osobu, která může pod vrtaným otvorem držet vysavač a prach z otvoru přímo vysávat.
Zjistěte, jak hmoždinky správně vrtat a jak je vyndat, co jsou tzv. natloukačky a která hmoždinka je vhodná na závitovou tyč.
Datum publikace: 16. 6. 2025 (Poslední aktualizace: 3. 3.
Bez hmoždinek se neobejde žádný domácí kutil ani řemeslník.
Hmoždinky se vkládají do otvoru ve zdi, ve kterém se utažením zdeformují.
Tím vznikne pevné ukotvení, kdy se zatížení přenese do zdi nebo konstrukce.
Druh deformace záleží především na typu materiálu, do kterého hmoždinky montujete.
Rozepření - při utahování šroubu se hmoždinka roztáhne a pevně se zaklesne do stěn vyvrtaného otvoru.
Zauzlení - zadní část hmoždinky se při utahování stáhne do uzlu, který vytvoří oporu na vnitřní straně dutiny.
Zkroucení - při montáži se hmoždinka zkroutí a vytvoří kotevní bod.
Ukotvení rámu rozepřením, resp. Natloukací hmozdinky - hmoždinka se zasune do předvrtaného otvoru a vrut se zatluče kladivem.
Rychlé a jednoduché řešení pro lehčí až středně těžké konstrukce, např. Šroubovací hmoždinky - do otvoru se vloží hmoždinka a vrut nebo šroub se zašroubuje pomocí šroubováku nebo vrtačky.
Závitové (vrtné) hmoždinky - obvykle se šroubují bez předvrtání přímo do měkkých materiálů (např. sádrokartonu).
Do čeho vrtám?
Nejrozšířenější plastové hmoždinky se hodí pro lehké až středně těžké konstrukce v interiéru.
Použijete je třeba pro věšení obrazů, zrcadel, menších polic, háčků na ručníky nebo lehčích kuchyňských skříněk.
Plastové a kovové hmoždinky poskytují vyšší nosnost a jsou vhodné pro těžké konstrukce a exteriér.
Spolehlivě ukotví těžké regály, venkovní svítidla, markýzy nebo satelitní paraboly.
Univerzální přístup nabízí chytré hmoždinky jako Fischer DuoXpand nebo Fischer DuoPower, které automaticky volí správný princip uchycení podle materiálu.
V plném zdivu se rozepřou, v porézní struktuře se zkroutí.
Chemická kotva (malta) představuje řešení pro extrémní zatížení.
Funguje na principu vytvrzení chemické hmoty v otvoru.
Chemická malta nabízí nejvyšší nosnost - využijete ji pro kritické spoje s extrémním zatížením.
Pro běžné použití si vystačíte s klasickými hmoždinkami.
Hmoždinky do sádrokartonu mají speciální konstrukci se širokým závitem nebo křidélky pro rozložení zatížení na větší plochu.
Díky ostrému závitu je rovnou přivrtáte.
Zásadní předností našich hmoždinek je snadná instalace, kterou zvládne každý.
Vyberte správný vrták.
Průměr vrtáku musí přesně odpovídat průměru hmoždinky, tzn. pro hmoždinku 8 mm použijte vrták 8 mm.
Vyvrtejte otvor správné hloubky.
Otvor by měl být o 5-10 mm hlubší než délka hmoždinky.
Vyčistěte otvor.
Prach a drobky z vrtání vysajte vysavačem nebo vyfoukejte.
Zasuňte hmoždinku.
Hmoždinka by měla jít zasunout rukou nebo lehkým poklepáním kladívkem.
Pokud nejde zasunout, je otvor malý.
Zašroubujte vrut nebo šroub.
Používejte pouze vruty doporučené výrobcem hmoždinky.
Jak vytáhnout špatně namontovanou hmoždinku?
Do plastové hmoždinky našroubujte vrut o jeden rozměr větší, než jste původně použili.
Kovovou hmoždinku můžete zatlouct hlouběji do zdi tak, aby nepřekážela.
S našimi hmoždinkami a montážními sadami upevníte kování bran a vrat i lehčí materiály.
Pro montáž plotovek a plotových latí do jeklu (dutého kovového profilu) se hodí hmoždinky s nerezovým vrutem FISCHER P 9 K (5 × 45 mm).
Lehčí prvky - držáky plotových polí, lišty nebo dekorativní lamely - upevníte výše zmíněnou chytrou hmoždinkou FISCHER DuoPower 10 × 50 s nerezovým vrutem.
Maximální zatížení hmoždinky se odvíjí od materiálu, ve kterém ji kotvíte.
Pro kotvení pantů vstupních branek do plných cihel, betonu či ztraceného bednění sáhněte po montážní sadě 10 ks kotev do zděných sloupků.
Hmoždinkami FISCHER DuoXpand 8 × 80 mm FUS s pozinkovaným šroubem připevníte k betonovému podkladu např.
Pro kotvení pantů vstupních branek do plných cihel, betonu či ztraceného bednění sáhněte po montážní sadě 10 ks kotev do zděných sloupků.
Pro dvoukřídlou bránu nabízíme montážní sadu 20 ks kotev do zděných sloupků, ve které najdete všechny součástky v dvojnásobném množství.
Chemickou kotvu lze použít u všech běžných stavebních materiálů i za nepříznivých podmínek.
Za teplot nad nulou ztvrdne za 2 až 13 minut, na mrazu do 24 hodin.
Aplikuje se přímo do předvrtaného otvoru, do kterého následně zasunete závitovou tyč.
Hmoždinkami FISCHER DuoXpand 8 × 80 mm FUS s pozinkovaným šroubem připevníte k betonovému podkladu např.
Pro montáž plotovek na kovové rámy jsou ideální hmoždinky s distančním límcem (např. FISCHER P 9 K), které zajišťují mezeru pro odvětrání a chrání dřevo před hnilobou.
Při instalaci jednokřídlých vstupních branek sáhnou nakupující nejčastěji po kompletní montážní sadě 10 ks kotev pro vstupní branku do zděných sloupků, resp.
Tento web používá soubory cookie.
Něco jste zvrtali?
Něco jste zvrtali?
Jak praví české přísloví: I mistr tesař se někdy utne.
A stejně tak se vám nemusí podařit i práce s vrtačkou.
Při neopatrném vrtání do staré zdi může začít omítka kolem vrtaného otvoru praskat.
U starých zdí si tak můžete vydrolit na stěnu rovnou celou mapu světa.
Předejít tomu jde jednoduše - vrtejte jemně a otvor si nejprve předvrtejte vrtákem s menším průměrem, než potřebujete.
A co dělat, když už je pozdě?
Jestliže se vám vysype celá stěna, nedá se nic dělat a budete ji muset znovu omítnout.
Nicméně pro drobnější opravy omítek stěn a stropů můžete použít celulózový tmel.
Malé díry a praskliny stačí zaplnit tmelem a uhladit špachtlí.
Možná jste si vzali špatný vrták, možná narazili ve zdi na kamínek.
Zkrátka jste se dostali do situace, kdy má hmoždinka ve vyvrtaném otvoru až moc velkou vůli.
Co teď?
Když je to jen trochu možné, díru zamázněte a vrtejte jinde.
Ne vždy jde ze situace takhle lehce vybruslit.
Jak si tedy vypomoci jinak?
Klasickou a dodnes používanou metodou je vložit dřevěný špalík do otvoru a zasádrovat ho.
Jakmile sádra vytvrdne, vrut už jen vyvrtáte do dřeva bez hmoždinky.
Pokud nemáte sádru, špalík a čas, můžete zajistit hmoždinku sirkami.
Je to trochu fušeřina a kdejaký mistr by nad vámi minimálně zakroutil hlavou, ale funguje to.
S její pomocí upevníte na zeď skoro cokoliv.
Ve zdi mohou být skryté staré elektroinstalace a trubky s vodou.
Pokud vám jde od vrtáku cihlový nebo betonový prach, můžete být relativně v klidu, když je to guma od izolace, je už většinou pozdě.
Proto vrtejte pomalu, naslouchejte změnám zvuků a před vrtáním vyhoďte elektrický jistič.
Čistě pro jistotu.
S potrubím je to složitější.
Voda je už dnes rozváděná v plastu, který detektor neodhalí.
Jím navrtáním si zaděláváte opravdu na velký problém a zásah instalatéra.