Štukování je způsob finální úpravy omítky. Štuk je vlastně směs jemného písku a vápna, případně sádry nebo cementu. Na vlastním štukování není nic složitého a při troše šikovnosti si s ním poradí i amatér. Štukovou omítku nanášíme v tenké vrstvě na čistý, pevný a soudržný podklad. V první řadě je proto zapotřebí si náležitě připravit podklad, tedy zeď, kterou budete štukovat.
V případě rekonstrukce staré zdi musíte odstranit tapety a malbu a oškrábat starý štuk. Pokud jsou ve zdech větší díry, například po hřebících, opravte je klasickou sádrou. Pakliže se na stěně vyskytují vlasové trhliny, doporučuje se zeď nejprve vyztužit perlinkou, která se vtlačí do vrstvy stavebního lepidla. Návod na to, jak opravit starou omítku a tímto způsobem ji vyztužit je v našem dalším článku.
Jakmile lepidlo s perlinkou zaschne, je následně potřeba zeď napenetrovat, aby se docílilo sjednocení povrchu z důvodu jeho nasákavosti a přilnavosti. Pokud máte popraskanou starou omítku, nejprve ji oškrabte a následně ji vyztužte pomocí stavebního lepidla s perlinkou. Tak si připravíte soudržný podklad pro štukování stěny.
Pokud máte jádrové omítky, penetrace není potřeba. Jádrová omítka je dostatečně drsná a přilnavost fajnové omítky (štuku) je zaručena. V dnešní době už si nemusíte připravovat směs sami, ale koupíte si potřebné množství už hotové směsi. Štukovou směs si rozmícháte dle návodu do hladka, nejlépe za pomoci nástavce na vrtačce. Míchání štuku pomocí elektrického míchadla s nástavcem.
Máte již připravený podklad i namíchaný štuk? Můžete se pustit do štukování. Štuk se natahuje pomocí ocelového hladítka, a to vždy odspodu nahoru. Na hladítko si z kbelíku naberte pomocí zednické lžíce přiměřené množství směsi, pod vhodným úhlem přiložte hladítko ke stěně a pohybem nahoru rovnoměrně štuk rozetřete. Natahujte tenkou vrstvu, aby vám vlastní vahou štuk neopadal.
Štuk musíte do podkladu vtlačit a teprve poté uhladit do ztracena. Jakmile budete mít zeď naštukovanou, zjistíte, že na stěně jdou vidět jednotlivé tahy hladítka a povrch není dokonale rovný. Proto až štuk mírně „zavadne“, začněte s rozmýváním (filcováním), krouživými pohyby za pomoci filcového hladítka namáčeného ve vodě.
Než začnete nanášet takzvanou fajnovou, je potřeba se na to pořádně připravit. Naprostým základem je samotná zeď, která by měla být alespoň trochu kvalitní. Také by na ní neměla chybět vyzrálá jádrová omítka. Ta by měla být navíc čistá a zahlazená. Je vhodné celou místnost vyklidit, aby vám nic nepřekáželo v práci. Pokud se nějaké nerovnosti vyskytnou, zeď je potřeba nejprve ohladit škrabkou, která vám pomůže tyto nerovnosti zbrousit. Zeď se pak musí očistit od prachu.
Abyste štuk na podkladu dobře držel, doporučuje se i penetrace. Díky tomu bude podklad dostatečně pevný a přilnavější. Štukovou omítku nanášejte v tenké vrstvě na čistý, pevný a soudržný podklad. V první řadě je proto zapotřebí si náležitě připravit podklad, tedy zeď, kterou budete štukovat.
Oškrábané zdi umyjete a odmastíte, postačí vám k tomu i běžný přípravek na mytí nádobí přidaný do vody. Pokud jsou ve zdech větší díry, opravte je klasickou sádrou. Pakliže se na stěně vyskytují vlasové trhliny, doporučuje se zeď nejprve vyztužit perlinkou. Jakmile lepidlo s perlinkou zaschne, je následně potřeba zeď napenetrovat. Budete-li nanášet štukovou omítku na staré stěny, očistěte z povrchu původní nátěry nebo zbytky barev. Zapravit musíte i případné nerovnosti pomocí vyrovnávací stěrky.
Stěny i stropy připravené pro štukování musí být odmaštěné a zbavené prachu či jakýchkoliv nečistot. V případě realizace první „fajnové“ omítky u novostaveb se štuk nanáší na omítku jádrovou, a to až po jejím dokonalém vyzrání. Při štukování nepodceňujte význam hloubkové penetrace, která má za úkol zpevnit podklad a sjednotit jeho savost. Na podklad ji nanášejte pomocí válečku nebo štětky. Penetrace je důležitá před štukováním starých i nových stěn s jádrovou omítkou.
Pokud máte jádrové omítky, penetrace není potřeba. Jádrová omítka je dostatečně drsná a přilnavost fajnové omítky (štuku) je zaručena. Jen je potřeba jádrovou omítku nejprve navlhčit, aby nebrala vlhkost nově nanesené vrstvě fajnové omítky. Před štukováním je třeba upravit podkladovou vrstvu. Budete-li nanášet štukovou omítku na staré stěny, očistěte z povrchu původní nátěry nebo zbytky barev. Zapravit musíte i případné nerovnosti pomocí vyrovnávací stěrky.
Univerzální volbu představuje klasická štuková omítka, kterou můžete používat jak uvnitř, tak venku, protože je odolná. Při míchání hmoty pak bezpodmínečně dodržujte poměr vody a směsi, jinak skončíte s něčím, co nepůjde správně použít. Záležet si také dejte na důkladném promíchání. V úvahu může přicházet i hodně silná vrtačka. Štukovou směs si rozmícháte dle návodu do hladka, nejlépe za pomoci nástavce na vrtačce.
Ve směsi nesmíte mít žádné hrudky a nečistoty, konzistence by měla být taková, aby vám z hladítka nestékala, ale aby se ani nedrolila. Aby výsledek štukování za něco stál, nedoporučuje se při práci moc spěchat. Postupujte tedy pomalu a pečlivě. Pro začátek je vhodné štukovat místa, která se tolik nepoužívají. Při štukování celých místností doporučujeme začínat od stropu. Pokud štukujete i strop, začněte nejprve zde.
Nejlepší bude, když začnete omítku natahovat od spodní části zdi směrem vzhůru. Štuk se natahuje pomocí ocelového hladítka, a to vždy odspodu nahoru. Hmotu vždy naneste na hladítko a poté ji přitiskněte na zeď, kde ji rozetřete a uhladíte. Připravenou směs štukové omítky nanášete na plastové hladítko a co nejmenším počtem tahů ji natahujte v pruzích na stropu i stěnách ve směru odspodu nahoru.
Natahujte tenkou vrstvu, aby vám vlastní vahou štuk neopadal. Vrstva štuku by měla mít zhruba 3 mm. Štukové omítky se zpravidla nanášejí v tenkých vrstvách kolem 1 mm. Dejte si pozor, abyste při případném vyrovnávání nepřekročili maximální tloušťku uvedenou na obalu. Snažíte se natahovat štuk v co nejtenčí vrstvě. V prvním kroku omítku na stěnu hladítkem vtlačujete, nesnažíte se ji hned uhlazovat. Štuk musíte do podkladu vtlačit a teprve poté uhladit do ztracena.
V ideálním případě se snažíte, aby vám na štuku nezůstávaly rýhy. Po vyhlazení zkontrolujete kvalitu omítky. Na rozdíl od jádrové omítky štuk schne a zraje velmi rychle. Do výmalby stropů i stěn se tak můžete zpravidla pustit už po 24 hodinách od štukování.
Pokud štukujete poprvé, je dobré si tuto metodu vyzkoušet nejprve na některé méně důležité zdi. Je důležité si pamatovat, že hlazení štuku se musí provádět hned poté, co je štuk natažený. Finální omítka by nebyla soudržná, mohla by po čase začít praskat a opadávat.
Štukování může nahradit i bílý nátěr barvou a štukové omítky jsou vhodné pro vnější i vnitřní použití. V některých případech může nahrazovat i první nátěr vnitřních zdí. Před štukováním je třeba upravit podkladovou vrstvu a očistit stěny od prachu a nečistot.
Odborný pohled: Rekonstrukce jako investice do budoucna. Rozhodnutí, zda starou omítku zachránit, nebo ji kompletně nahradit, by nemělo být založeno jen na aktuálním rozpočtu, ale na dlouhodobé hodnotě nemovitosti. Kvalitní podklad je to, co dělá byt bytem.
Specializace na region: Zaměřujeme se na Brno a okolí do 20 km. Komplexní posouzení: Než začneme bourat, vyhodnotíme, co je skutečně nutné vyměnit. Garance kvality: Díky dohledu Jana Malého, MRE, máte jistotu, že rekonstrukce proběhne podle norem.
Rozhodujete se, jak naložit se stěnami? Ať už rekonstruujete, nebo realizujete novostavbu, čeká vás štukování stropů a stěn. Důležitý je výběr vhodné štukové omítky a použití kvalitního nářadí. S trochou cviku a při dodržení základních pravidel zvládnete štukování sami bez pomoci zedníka.
Vlastnosti omítek: Štuková omítka je směsí písku a vápna. Písek musí být velmi jemný. Do některých směsí se přidává i cement nebo sádra. Jeho směs se nanáší na napenetrované zdi. Po ztvrdnutí je velmi pevná, ale křehká.
Štuková omítka může nahradit i bílý nátěr. Příprava stěn: Ideální je vyklidit místnost a připravit zdi bez starých nátěrů a prachu. Penetrace na zeď pro sjednocení savosti a zpevnění povrchu je klíčová.
Na závěr: štukování vyžaduje správný výběr omítky, kvalitní nářadí a pečlivou techniku, kterou lze zvládnout i bez specializované firmy.
