Omítka je ideálním materiálem při omítání pórobetonových tvárnic Ytong a vápenopískových tvárnic Silka. Stavebníci ji při omítání preferují jak pro její tepelně izolační vlastnosti, tak i pro dokonalou symbiózu se zdivem z Ytongu a Silky. Samozřejmě za předpokladu, že stavebník bude respektovat předepsané technologické postupy.
Výběr materiálu a postup práce
Při výběru omítky na Ytong se často zvažují sádrové omítky, například originál od Ytongu, tedy Ytong vnitřní tepelně izolační omítka, která je vhodná pro strojní aplikaci. Nicméně, sehnat firmu, která by tyto omítky strojově provedla, může být obtížné. Také cena strojních omítek může být pro někoho nedosažitelná, což vede k hledání alternativ.
Podklad musí být čistý, suchý, pevný, bez prachu a oleje nebo mastnoty. Potom je možné začít omítku nanášet, zdivo navíc před nanesením omítky není potřeba penetrovat. Do čisté nádoby s odpovídajícím množstvím vody (7,5-8 l vody pro 1 pytel 20 kg) se za stálého míchání přidává suchá směs. K míchání je vhodná samospádová míchačka nebo elektrické pomaloběžné míchadlo. Míchá se do té doby, než bude mít omítka optimální konzistenci. Takto zpracovanou směs nechte odstát min. 5 minut a znovu důkladně promíchat.
Omítku naneste na zeď ručně zubovou stěrkou se zubem o rozměrech 10 × 10 mm nebo strojově, tloušťka omítky by měla být cca 5-6 mm. Následně ji pročešte zubovou stěrkou se zubem o výšce 10 × 10 mm. Při nanášení a pročesávání se snažte dodržet sklon stěrky 45°. Překrytí styků musí být nejméně 10 cm. Takto připravenou plochu pak překryjte a vyrovnejte další vrstvou omítky. Výztužná tkanina musí být uložena v ½ až 1/3 tloušťky omítky od vnějšího povrchu. Po konečném vyrovnání omítky nesmí být výztužná tkanina obnažena a celková tloušťka omítky nesmí být menší než 5 mm.
Špalety: Ještě před omítáním oken se doporučuje udělat špalety pomocí XPS polystyrenu. Protože se Ytong omítka na polystyren nanášet nemá, je nejprve nutné ho natáhnout do lepidla.
Druhá vrstva: Druhá vrstva omítky se nanáší řidší, klasickým hladítkem. Tato práce je o dost rychlejší - první vrstvu lze zvládnout okolo 15 m2 za den, druhou vrstvu až 30 m2. Cca po hodině, co je zeď natažena, je zavadlá. Vezměte mokrou molitanovou houbu a celou zeď „roztočte“.
Dokončení: Po zaschnutí (cca 5-7 dní) lze na takto upravený podklad nanášet finální vrstvu. Další den je vhodné vzít brusnou mřížku na sádrokarton a celou zeď zbrousit.
Alternativní řešení a další omítky pro Ytong
Na trhu existují i další omítky, které jsou vhodné pro Ytong. Salith P3: Mnozí doporučují Salith P3 jako nejlepší řešení vnitřních omítek. Natahuje se v tenké vrstvičce na Ytong, po zaschnutí jde na řadu další vrstva Salith P2, která se zafilcuje. S touto metodou stěny nepraskají a jsou v pořádku. Salith P I (sádrová omítka) v tloušťce 2-3 mm také nevykazuje praskliny. Salith se po zaschnutí dá zjemnit ometením či přetažením brusnou mřížkou na SDK. Uzavřete povrch a zbytková vlhkost - až 30 % z výroby - dramaticky snižuje tepelně izolační vlastnosti zdiva a to na několik topných sezón. Také rychleji schne než Hasit.
Rigips Rimat 100 DLP a Baumit Ratio Slim: Ideální řešení jsou sádrové omítky, které mají stejný difúzní odpor jako Ytong. Na trhu jsou dvě omítky, které lze aplikovat už od 4 mm - Rigips Rimat 100 DLP a Baumit Ratio Slim. Ty jsou ideální na zpracování i cenu, pokud nemusíte dorovnávat křivost stěn a vejdete se do cca 5-6 mm. Musíte-li srovnávat nerovnosti kvůli svislosti atd., vyjdou už levněji strojní sádrové omítky s min. vrstvou 8-10 mm. Musíte ale mít omítačku, přívod tlakové vody 380 V atd. Tenkovrstvé sádrové omítky nepotřebují při správném dodržení technologického postupu broušení podkladu a penetraci. Výsledný kletovaný povrch má stejné vlastnosti jako SDK, takže např. v podkroví není žádný rozdíl povrchů.
Hasit 651: Lze použít i štuk Hasit 651 o tloušťce 5 mm. Hasit je ve výsledku zbarvený do okrova.
Kdy použít perlinku a kdy ne
Názory na použití perlinky se různí. Někteří doporučují perlinku všude, jiní jen v místech větších instalací a překladů. Plošné použití: Perlinku je vhodné dávat klasicky u všech otvorů přes rohy a plošně všude, zejména u dlouhé tenké příčky dělené dveřmi. Někteří stavebníci se domnívají, že perlinka je jen módou a není potřeba, navíc je to dražší. Kritická místa: Vkládání perlinky stačí na kritická místa, přechody materiálů atd. Celoplošné vložení perlinky je třeba vhodné u dlouhé tenké příčky dělené dveřními otvory. Rozdílné materiály: Perlinka s lepidlem se doporučuje na různorodé přechody materiálů, do rohů a přechod u překladů.
Nedostatečně průvzdušné zateplení: Celoplošně by perlinka s lepidlem měla smysl pouze např. u dlouhé tenké příčky dělené dveřními otvory. Navíc se zavře zevnitř, tudíž do něj nepůjde tolik vnitřních par. Je pak asi vhodné zajistit dostatečné odvětrání domu (např. rekuperací).
Lepidlo - perlinka - lepidlo - štuk: Určitě nedopusťte kombinaci lepidlo - perlinka - lepidlo - štuk, která je spíše systémem zateplování venkovní fasády. Alternativa k perinkce: Místo perlinky lze použít armovací přísadu Salith MHF-P3. Ta je cenově přístupná (5 mm přímo na zdivo bez perlinky za cca 47,- bez DPH za m2), normálně se vyfilcuje, natře akrylátovou fasádní barvou válečkem nebo se na ni dá dát i pastovitá strukturální omítka (pokud někdo chce investovat kolem 120 Kč / m2 bez DPH). Je k použití na porobeton i betonové skořepiny. Patrně nejekonomičtější řešení na trhu.
Praskání omítek a kvalita materiálů
Obecně platí, že kvalitnější materiál tolik nepraská, levnější praská více. Například Porfix dříve Qpor popraskal nejen v příčkách, ale i v nosných zdech. V nosných popraskal jen málo a to ve spárách. Porobeton Ostrava byl také velmi nepřesný a s ulámanými rohy. Nejlepší je Ytong a špatný ještě není Greisel Klimanorm. Praskliny se mohou objevit i u apu lišt u oken a dveří, nebo u spojů větších ploch na schodišti a na stropech, pokud nebyly dodrženy správné postupy, například vynechání omítníků.
Suché omítky a svépomoc
Suché omítky, tedy přilepení SDK desek přímo na stěnu z interiéru, se zdají být výhodné, nejen cenově, a jsou vhodné pro provedení svépomocí. Výsledný efekt SDK suchých omítek je naprosto skvělý a svépomocí si uděláte lepší omítky než klasicky od průměrného zedníka. Je však důležité lepit celoplošně a použít zubové hladítko takových rozměrů, aby SDK desky byly přilepeny aspoň na 70-80 % plochy. Při dokonalé rovinnosti stěn z Ytongu se to podaří ještě více.
Tabulka shrnující různé přístupy k omítkám na Ytong
| Přístup | Materiály | Výhody | Nevýhody / Doporučení |
|---|---|---|---|
| Ytong omítka svépomocí | Ytong vnitřní tepelně izolační omítka | Dokonalá symbióza se zdivem, tepelná izolace | Vyšší cena, nutnost pečlivého dodržování postupu, časová náročnost |
| Salith P3 / P2 | Salith P3, Salith P2 | Nepraská, rychlé schnutí | Potřeba několika vrstev |
| Rigips Rimat 100 DLP / Baumit Ratio Slim | Sádrové omítky | Aplikace od 4 mm, dobrá cena, bez broušení a penetrace | Pouze na rovné stěny, nerovnosti vyžadují strojní omítky |
| SDK suché omítky | Sádrokartonové desky | Cenově výhodné, výborný finální efekt | Nutnost celoplošného lepení, kotvení |
| Hasit 651 | Hasit štuk | Rychlá a jednoduchá aplikace | Mohou být méně pružné barevně |
Ohled na počasí - s omítkou by se nemělo pracovat při teplotách vzduchu a zdiva nižších než +5 °C. Podklad musí být pevný, čistý, suchý, nezmrzlý a bez prachu či oleje. Zdivo není nutné penetrovat. Do čisté nádoby nalijeme odpovídající množství vody (7,5-8 l na 1 pytel 20 kg) a do ní za stálého míchání přidáváme suchou směs. Mícháme do té doby, než omítka dosáhne optimální konzistence. Po namíchání je vhodné omítku nechat krátce odstát a poté znova promíchat. První vrstva se aplikuje zubovou stěrkou, tloušťka cca 5-6 mm, poté se pročísne. Následně se nanáší druhá vrstvička a po zaschnutí se provede finální úprava.
Další poznámky k aplikaci a praktické tipy
V případě potřeby lze využít i dřevo-nářadí pro vymezování špalet a rohových oblastí. Při strojním zpracování je možné použít speciální omítky od daných dodavatelů s ohledem na detaily, jako je penetrace a samotné lepení. Použití výztužné mřížky a tkanin vyžaduje správné uložení v ½ až ⅓ tloušťky omítky a důkladné zakrytí styků. Celá soustava by měla mít tloušťku minimálně 5 mm po vyrovnání, aby nebyla výztužná tkanina exponovaná.
Pokud se rozhodnete pro svépomoc, můžete se inspirovat následujícím postupem: příprava podkladu, příprava omítky, první vrstva a perlinka, druhá vrstva, dokončení a broušení po zaschnutí. Ať už zvolíte klasickou cestu nebo strojní variantu, pamatujte na nepřekračování teplotních limitů (+5 °C a vyšší) a na pečlivé provedení všech styků a rohů, kde často vznikají praskliny.
Praktické zdůraznění ohledně vlhkosti a difúze
Uzavření povrchu a zbytková vlhkost - až 30 % z výroby - dramaticky snižují tepelně izolační vlastnosti zdiva a to na několik topných sezón. Proto je důležité sledovat správné sušicí podmínky a nechat omítku postupně vyzrát a zaschnout dle doporučení výrobce a typu omítky.
