Účel omítek je hlavně estetický. Slouží k zakrytí instalací ve zdivu a zejména jádrová omítka tvoří základní vrstvu pro vyrovnání všech nerovností. Může mít tloušťku i několik centimetrů. Omítky mohou mít i další funkce, například tepelně izolační, protipožární nebo v případě vlhkého zdiva sanační. Nejprve potřebujete vědět, jaká omítka je pro vaši stavbu nejvhodnější a podle toho si nachystat suroviny. Pro míchání cementovápenné jádrové omítky je potřeba cement, hašené vápno, písek a voda. Vybrané suroviny podle typu omítky je nutné smíchat v určitém poměru tak, aby výsledkem byla plastická směs, která se bude snadno nanášet na stěnu, a hlavně nebude odpadávat.
Nesmí být příliš řídká, aby nestékala, ale ani příliš hustá, aby neodpadávala. Tip: Chystáte se nahazovat omítky? Na konci článku najdete formulář pro porovnání nabídek firem ve vašem okolí. Zdarma a bez práce si tak najdete tu nejvýhodnější. Vlastní hustota směsi je dána množstvím vody, bohužel však její dávkování nelze jednoznačně stanovit, protože závisí na mnoha faktorech. Nejdůležitějším je vlhkost písku. Neméně důležitou částí celé přípravy je vlastní míchání. Směs promíchejte opravdu důkladně, v žádném případě totiž nesmí obsahovat hrudky cementu, vápna nebo písku. Omítání vyžaduje zručnost a cvik. Nejedná se však o nic, co byste nedokázali zvládnout bez zedníka. Proto jsme si pro vás připravili návod, jak při omítání postupovat.
Co je jádrová omítka a k čemu slouží
Na začátek si pojďme vysvětlit, k čemu vlastně omítka slouží. Jedná se o vrstvu materiálu nanesenou na stěnu, kterou poté zpevňuje a chrání. Dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti. Rozlišujeme venkovní omítky na fasády a omítky na stěny v interiérech. Omítka v interiérech se skládá ze dvou vrstev. První je jádrová omítka, která dělá “masu” omítky, chrání zdivo před poškozením a vyrovnává nerovnosti stěny. Druhá je hladká omítka, nebo štuková omítka, která představuje finální podklad pro výmalbu stěn, obkladání, atd.
Před samotným omítáním je dobré pamatovat, že omítek je více druhů lišící se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností. Jsou zde sanační omítky, které se hodí do sklepení a míst, které se potýkají s vlhkostí stěn a které umožní vodě se odpařovat ze stěn. Existují omítky pro strojní i ruční omítání. Dnes jsou populární tzv. suché omítkové směsi, které jsou připraveny k použití díky moderním technologiím jejich výroby.
Co si připravit a jaké nářadí budete potřebovat
Bez čeho se při omítání neobejdete: Zednická lžíce Omítka Zednická naběračka Dřevěné prkno Zednická skoba Hliníková lať Kolečko Vodováha Olovnice na provázku Míchadlo Hladítko Dřevěné latě cca 20×20 mm na omítnice
Pokud máte všechny nástroje připravené, postupujte následovně: Nezapomeňte, že omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky. S vysokou teplotou naopak dochází k vysychání a následnému popraskání.
Postup omítání a poměr složek
Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Myslete také na to, že pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout. To stejné platí v případě staré vlhké stěny. Dále čtěte pokyny výrobce. Někteří doporučují zvlhčit omítaný podklad. Přichází na řadu smíchání omítky s vodou dle pokynů výrobce. Přestaňte míchat ve chvíli, kdy ve směsi nebudou žádné hrudky. Nechte několik minut odstát a poté znovu zamíchejte. Dávejte si také pozor na čas. Omítky rychle tuhnou, proto byste měli namíchat množství, které zpracujete do 60 minut.
Nyní si řekneme, jak namíchat maltu na omítání. Ta se skládá z hašeného vápna, cementu, písku a případně vody. Poměr složek je 1:1:3. Malta nesmí být příliš hustá, protože by poté opadávala. Nesmí být ani příliš řídká, protože by naopak stékala ze stěny. Můžete však využít již předem namíchané pytlované směsi, kterou stačí smíchat s vodou.
Pro srovnání: 25kg pytel směsi jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná. Zkušený zedník si s omítáním poradí hravě. Do realizace jádrových omítek se ale můžete pustit i svépomocí.
Postup krok za krokem
- Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot.
- Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku.
- Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy.
- Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše.
- Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Obecně platí, že 1 mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.
Jádrová omítka tvoří základ pod finální tenkovrstvou štukovou omítku. Před jejím nanesením necháme jádrovou omítku dostatečně vyzrát (přibližně 1 mm tloušťky jádrové omítky = 1 den schnutí - záleží na teplotě a vlhkosti prostředí). V prostorách, na které nejsou kladené nároky z hlediska estetiky, například ve sklepech, může zůstat jádrová omítka jako finální vrstva. Povrch jádrové omítky je hrubší a je možné jej ponechat jako finální pohledovou vrstvu například v garáži či ve sklepě.
Typy omítek a jejich charakteristiky
Štuková omítka se nanáší na navlhčenou jádrovou omítku. Natahuje se v tenké vrstvě pomocí ocelového hladítka, na které naberete dvě lžíce omítky. Hladítko přiložte na stěnu pod úhlem asi 40° a aplikujte omítku na stěnu v rovnoběžných kruzích. Poté nechte omítku zavadnout až na 40 minut. Další fází je uhlazení, které provedete pěnovým či molitanovým hladítkem mírně namočeným ve vodě. Krouživými pohyby tak uhladíte štukovou omítku do finální podoby. Po ukončení omítání nechte místnost několik dnů větrat, aby se ze stěny vypařila voda.
Vedle štukových omítek je v sortimentu celá řada stěrek, které mohou představovat finální povrch. Jsou zde například omítky silikátové, akrylátové i dekorativní. Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést. Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor. Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku, nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely. Omítky jsou totiž zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky. Jedna vrstva nestačí. Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé.
Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu. Pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná. Má charakteristickou šedou barvu. I kvůli tomu se obvykle nepoužívá jako finální vrstva ani pro nenáročné aplikace. Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm).
Vápenné omítky mají výhodu dobré paropropustnosti a mohou zachytávat soli. Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva a mají vysokou paropropustnost. Obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren). Dokážou posilovat tepelné izolační vlastnosti zdiva, mají vysokou vydatnost a jsou dobře zpracovatelné. Nejčastěji se používají v místech bez důrazu na vzhled a mohou být finálním podkladem pro některé povrchy.
Suché směsi a pytlované varianty
Dnes jsou populární tzv. suché omítkové směsi, které jsou připraveny k použití díky moderním technologiím jejich výroby. Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Suché směsi jsou dodávané v pytlích a vyžadují jen zalití vodou a promíchání.
Výhody doma připravené směsi jsme uvedli, můžete si ji uzpůsobit podle použití. Pokud ale míchačku nemáte, stejně tak neumíte například vyhasit vápno a v okolí není možnost získat kvalitní písek, zvolte pytlované omítkové směsi. Pytlované směsi mají většinou omezenou tloušťku omítky v jedné vrstvě na 2 cm.
Podklady, zrání a finální vrstvy
Omítka musí vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1 mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů. Jádrová omítka tvoří základ pod finální tenkovrstvou štukovou omítku. Před jejím nanesením necháme jádrovou omítku dostatečně vyzrát.
Nové zdivo a dozdívané staré zdivo musíme nejprve nechat vyzrát, zdící malta potřebuje k vytvrdnutí přístup vzduchu. Betonové povrchy je nutné očistit od výkvětů a odformovacích prostředků. Před samotným omítáním se doporučuje vápenocementový postřik na sjednocení povrchu zdiva. Na zeď se pak připevní omítnice a zajišťují rovnoměrnost tloušťky omítky. Přísun vláky a přesnost srovnání je klíčová pro výslednou rovnou plochu.
Spotřeba, poměry a praktické tipy
Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je písek, pojivem hašené vápno, nebo vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady. Míchá se obvykle v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. Důležité je mít dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepší. Štuková malta je hustší a používá se pro hrubé i jemné omítky s přidáním písku a případně cementu. Poměr bývá 1:3 pro vápenné malty a díl cementu může tvořit až polovinu štukové směsi.
Pro vnější štukové omítky a vlhké prostory se používá vápenocementová malta s pravidelným poměrem dílů a s ohledem na prodyšnost. Cementová omítka je vhodná pro prostory s vyšší vlhkostí, kde se např. vyžaduje hladká či tzv. pálená omítka. Tradiční omítky zahrnují řadu variant vnitřních i vnějších omítek a jejich povrchů, od hrubých až po jemně hladké.
Praktický závěr
Chce to jen kvalitní suroviny a jejich správný poměr. A i když se dnes dají koupit směsi pytlované, tradiční omítka má stále svoje výhody. Umělá i tradiční omítka vyžaduje správný podklad a vyzrání. Jádrová omítka slouží pro vyrovnání nerovností na stěně a může mít tloušťku až několik centimetrů. Následně jádrová omítka slouží jako podklad pro nanesení finální pohledové vrstvy - štuku.
