Beton v raném stáří se musí ošetřovat a chránit zejména proto, aby se minimalizovalo plastické smršťování a aby se zajistila dostatečná pevnost povrchu. Cílem ošetření je zajistit dostatečnou trvanlivost povrchové vrstvy betonu a jeho ochranu před mrazem, škodlivými otřesy, nárazy a v neposlední řadě i před poškozením.
Smršťování betonu je způsobeno zejména odpařováním vody z čerstvého betonu, vysycháním tvrdnoucího a ztvrdlého betonu a následně fyzikálněchemickým procesem, tzv. autogenním smrštěním, během kterého se z cementové pasty vytváří novotvary, tvořící konečnou pevnou strukturu. Obr. Po ukončení zhutňování a konečné úpravě povrchu betonu se musí beton ošetřovat bez odkladu!
Chceme-li zabránit trhlinám od plastického smršťování na volných površích, musíme před ukončením betonáže celé konstrukce povrch betonu dočasně ošetřovat. Obr. Nejjednodušší způsob ošetření, pokud je to možné, je ponechat konstrukci v bednění. Dále je vhodné pokrýt volné povrchy betonu parotěsnými plachtami či fóliemi, které jsou po obvodu a v místech přesahů zabezpečeny proti odkrytí.
Proti vysychání lze beton chránit i namočením (vhodné je mlžení nebo smáčení přes vrstvu tkaniny) a následně udržovat povrch betonu viditelně vlhký vhodnou vodou. Často se využívá i nástřik vhodných ošetřovacích hmot, které po čase sublimují. Takzvané přírodní ošetřování (bez použití jakýchkoliv prostředků) je dostatečné pouze tehdy, jsou-li podmínky po celou dobu požadovaného ošetřovacího období takové, že rychlosti vypařování z povrchu betonu je nízká; například ve vlhkém, deštivém nebo mlhavém počasí (obr. 3 až 5).
Všeobecně platí, že čím déle se beton ošetřuje, tím lépe. Nicméně je nutné vzít v úvahu i náklady na toto ošetřování a jeho rentabilitu. Nezbytná doba potřebná pro ošetřování betonu je závislá na vývoji vlastností betonu v povrchové vrstvě (ČSN EN 13670). Třída ošetřování musí být stanovena v prováděcí dokumentaci (tab. 1). Konkrétní dobu pak lze určit dvěma způsoby. Prvním z nich je výpočet konkrétní hodnoty zralosti (pevnosti) betonu v povrchové vrstvě na základě vhodné funkce, vyzkoušené pro použitý druh cementu nebo pro kombinaci cementu a příměsi. Jde o výpočet zralosti, zkoušky pevnosti nedestruktivními metodami apod. Další, jednodušší možností je použít tabulku z přílohy F ČSN EN 13670 (tab. Tab. Tab. Minimální teplota betonu v době dodávání nesmí být nižší než +5 °C.
Při poklesu teploty pod 5 °C se hydratační proces výrazně zpomaluje a při 0 °C se zastaví. Pokud je teplota okolí při ukládání nižší než 5 °C, pak by měl mít dodávaný beton teplotu alespoň +10 °C. Beton může teoreticky i zmrznout, a to za předpokladu, že jeho pevnost již dosáhla alespoň 5 MPa (dříve se uvádělo 5 MPa pro CEM I a až 8 MPa pro CEM II a III). Obr. 6 Vady a poruchy betonových konstrukcí. Zdroj: doc. Ing.
V případě betonáže v létě, kdy teploty překračují tropických 30 °C, se betonáž rovněž řídí několika zásadami a doporučeními. Normativně není maximální teplota betonu omezena. Resortní předpisy TKP 18 MD požadují nepřekročit teplotu betonu +27 °C. Vyšší teplota betonu se připouští jen na základě průkazních zkoušek. Následně pak maximální teplota betonu v jádře nesmí překročit +70 °C. Teplotní gradient jádro - povrch nemá být větší než 20 °C, aby nevznikalo přílišné napětí uvnitř betonu (α pro beton 10 * 10-6 [1/°K]).
Pro vlastní betonáž v letním období je vhodné zajistit nízkou teplotu betonu (využívat kamenivo ze zakrytých skládek nebo zvnitřku skládky, nepoužívat cement rovnou z výroby). Doporučuje sebetonovat večer před chladnou částí dne a použít neprodleně dočasné ochrany (vhodné jsou bílé nástřiky). Při extrémních podmínkách lze použít metodu přidávání ledu do betonu. To se většinou používá v teplých oblastech (tropech, subtropech) nebo při transportu betonu na dlouhou vzdálenost. Další metodou snížení teploty čerstvého betonu je použití tekutého dusíku. Metody snižování teploty čerstvého betonu jsou vhodné rovněž pro betonáž masivních konstrukcí, jelikož vývoj hydratačního tepla se rozloží do delšího časového úseku. Tím se snižuje maximální teplota betonu a omezuje se vznik trhlin (obr. Obr. Obr.)
Při betonáži je tedy vždy důležité mít na paměti, že beton je třeba po jeho uložení do konstrukce pečlivě ošetřovat, aby bylo dosaženo jeho požadovaných parametrů. Ošetřování je třeba přizpůsobit řadě okolností (druhu betonu, použitým materiálům, tvaru a rozměrům konstrukce, podmínkám okolního prostředí). Náklady vynaložené na ošetřování betonu jsou objektivně mnohem nižší než náklady na následnou opravu vad z důvodu zanedbaného nebo žádného ošetřování betonu. Obr. TEXT + FOTO: Ing.
Na konci podzimu se stroje na mnoha stavbách zastaví a vyčkává se, až zase přijde teplejší období. Někdy ale není času nazbyt, a tak je potřeba v pracích pokračovat i během zimy. Zejména práce s betonem je v chladných dnech problematická, protože teplota zásadním způsobem ovlivňuje vlastnosti materiálu. Chcete vlastními silami postavit malou betonovou konstrukci, nebo ve spolupráci s betonárkou realizovat základovou desku domu? Největším nepřítelem betonování v zimním období jsou samozřejmě nízké teploty.
Při nich dochází ke zpomalení hydratace betonu, a tak přestává schnout. Technologický proces betonování je pevně zakotven v normách, konkrétně např. v ČSN 73 2400. Podle ní nesmí teplota povrchu betonu klesnout pod 5 °C po dobu nejméně 72 hodin. To ale nutně neznamená, že se při nižších teplotách nedá pracovat s betonem. Chystáte se v brzké době pustit do betonování a teploměr ukazuje každým dnem nižší teplotu? Sledujte dlouhodobou předpověď - důležitá je již zmiňovaná hranice 5 °C.
Pokud bude venkovní teplota několik dní po sobě tuto hranici překračovat, máte jistotu, že požadavky na minimální teplotu betonové směsi splníte. Betonování je možné i při venkovních teplotách pod 5 °C. Je však nutné přijmout speciální opatření, která přinesou zajištění požadované teploty při jeho výrobě i tuhnutí a tvrdnutí. I betonárny jsou na betonování v zimě technologicky vybavené. Při výrobě a dopravě betonu používají nejen teplou vodu, ale často i ohřáté kamenivo. Když je potřeba spustit hydratační procesy betonu při nižších teplotách, používají se betony s větším vývinem hydratačního tepla.
Řešením je využití cementů s vyšším obsahem slínku. Vhodný je portlandský cement typu CEM I nebo směsný portlandský cement typu CEM II. Doporučuje se také používat cementy, které mají rychlý náběh počátečních pevností. Pro zlepšení hydratačních procesů lze do betonové směsi přidat přísady, které snižují množství záměsové vody a díky tomu urychlují tuhnutí a tvrdnutí betonu. Pro betonování v zimě se pak používají i speciální zimní přísady do betonáže.
Při betonování v zimě vás čeká obtížný úkol - musíte zajistit, aby po dobu 2 až 3 dnů neklesla teplota tuhnoucího betonu pod 5 °C. Po této době (resp. ve chvíli, kdy bude pevnost betonu nad 4 MPa) se beton stane mrazuvzdorným. Jak toho dosáhnout? V některých případech se přistupuje i k aktivní ochraně foukáním horkého vzduchu pod zaplachtovanou konstrukci či zapnutím elektrického ohřevu umístěného v bednění. Rozhodnete-li se pro realizaci základové desky v zimním období, musíte počítat s vyššími náklady. Mnohé betonárny navyšují v období od listopadu do března cenu betonu o 5 až 10 % kvůli potřebným zimním opatřením. Betonování při teplotě pod 5 °C se prodraží kvůli nutnému použití betonu vyšší pevnostní třídy nebo přidávání zimních přísad. A budete-li chtít betonovat při teplotách -5 až -10 °C, prodraží se realizace až o desítky procent. V takovém případě musí totiž betonárna výrazně upravit recepturu betonu a přidat do něj superplastifikátory, které výrazně urychlí tuhnutí. Vývoj stavebních materiálů jde stále kupředu. Díky tomu je možné betonovat až do venkovních teplot -10 °C. Realizace je však podstatně náročnější a dražší. Nespěcháte? S betonováním raději počkejte na teplejší dny. Pokud ale nemáte na výběr, nevěste hlavu.
Gletovaný beton je speciální povrchová úprava betonu, při které se čerstvý beton ručně nebo strojně dohlazuje pomocí gletovacích hladítek. Cílem gletování je vytvořit velmi hladký, kompaktní a rovnoměrný povrch s jemnou strukturou, který je odolný proti opotřebení a snadno udržovatelný. Díky této technologii vzniká povrch, který je jemnější než klasicky hlazený beton, ale zároveň není tak uzavřený a lesklý jako beton leštěný. Gletovaný beton je betonový povrch upravený v čerstvém stavu pomocí gletovacích nástrojů, které umožňují velmi jemné vyhlazení horní vrstvy betonu. Gletovaný beton vzniká správným načasováním a postupným dohlazováním povrchu během tuhnutí betonové směsi. Gletovaný beton má jemný, hladký a vizuálně čistý vzhled, který nepůsobí rušivě ani technicky. Gletovaný beton představuje spolehlivé a funkční řešení pro betonové plochy, kde je klíčová rovinnost, odolnost a snadná údržba. Díky jemnému vyhlazení povrchu nabízí vysokou kvalitu zpracování a dlouhou životnost. Povrch je hladký, ale při správném provedení nebývá nebezpečně kluzký.
Při volbě betonové směsi pro objemnější konstrukce je vždy důležité obrátit se na odborníky. Vzhledem k tomu, že se ve výrobě používají různé druhy základních vstupních materiálů pro výrobu betonu, je možné jejich vzájemnou kombinací ovlivnit výsledné vlastnosti betonu. Podle údajů ve stavebních projektech je možné dohodnout objednávku, včetně dopravy na místo stavby. Naši odborníci pak na míru vyberou variantu povrchové úpravy nejvhodnější pro daný typ směsi. Podle použití v konstrukci rozlišujeme beton prostý, vyztužený, (s ocelovou výztuží tuhou nebo rozptýlenou) a beton předpjatý dodatečně nebo předem. Beton může být nosný i nenosný, to je výplňový a také tepelně izolační. Povrchové úpravy betonu mají nejen funkční mechanické vlastnosti, ale také výrazné dekorativní schopnosti. Dají se použít nejrůznější typy impregnace betonu, beton se dá natírat například hydrofobními nátěry (hydrofobní impregnace), izolačními nátěry, či nátěry protiskluzovými. Povrch betonu se dá brousit, frézovat a leštit.
Starší betonové vrstvy se dají renovovat takzvaným překrytím. Přímo na čerstvou betonovou desku se aplikuje technologie raženého betonu. Dekorativní ražený beton je povrchová úprava, která spojuje trvanlivost a odolnost betonu s krásou přírodních materiálů. Speciálně upravované povrchy vznikají ražením dekorativního prvku speciálně vyrobenou raznicí ještě do čerstvé betonové desky. Dalším dekorativním povrchem betonu je beton vymývaný. Vyznačuje se skvělými protiskluznými vlastnostmi, a tak je často využíván na zahradách. Cementová směs obsahující kamínky různých druhů, tvarů a rozměrů je aplikována jednak na čerstvý, ale klidně i starý betonový povrch v tloušťce mezi 2 - 4 cm, přičemž vytváří souvislou povrchovou vrstvu.
Stříkaný beton nebo také stříkaná dlažba je povrchová úprava, jejímž výsledkem je velmi odolný povrch, který se dobře udržuje a zároveň má protiskluzné vlastnosti, navíc i vysokou odolnost vůči chemickému i mechanickému poškození. Stříkaný beton je vzhledem ke své univerzálnosti a rovněž dlouhé životnosti předurčen k použití v exteriéru. Na dokončení překrytí anebo na renovaci již existujících povrchů je používán systém betonového překrytí. Ve vrstvě 1 - 2 cm je aplikována barevná směs jako pokryvná vrstva. K tvorbě patřičného dekoru se použije raznice a následné dobarvení se provádí speciální lakem, který je zabarvený a vytvoří na povrchu požadovanou patinu.
Penetrační nátěry na beton sjednocují savost podkladu. Nejčastěji slouží jako adhezní můstek pro podlahy. Tento typ povrchových úprav betonu má za úkol zvýšit odolnost betonu vůči chemikáliím, vůči poškrábání, ale třeba i vůči blednutí vlivem UV a UVB záření. Tento druh nátěru se používá k ošetření porézních povrchů, mezi které patří i betonové povrchy. Zajišťuje ochranu betonu v případě přilnavosti kapalin. Jedná se obvykle o nástřiky či nátěry na bázi nanotechnologií.
Starý beton je realitou ve většině garáží, skladů, dílen i výrobních hal. Často je popraskaný, místy nerovný, někde nasákavý a málokdy v ideálním stavu. Přesto na něj mnoho lidí chce položit novou podlahu. Jenže ne každá podlaha si se starým betonem poradí. Některé vyžadují perfektně rovný, suchý a pevný podklad. Jiné naopak zvládnou drobné nerovnosti i vady bez toho, aby to ovlivnilo jejich funkčnost nebo životnost. Nerovnosti a vady starého betonu nejsou jen otázkou vzhledu. V praxi velmi rychle ovlivní chování celé podlahy, její životnost i bezpečnost provozu.
Starý beton bývá zvlněný, místy propadlý nebo má rovnici vázou. Tvrdé podlahy na takovém podkladě nepřenášejí zátěž rovnoměrně. Váha techniky, regálů nebo auta se pak soustředí do konkrétních míst, kde podlaha dostává výrazně větší zabrat. Beton i po letech dál pracuje, dilatuje, reaguje na teplotu, vlhkost a zatížení. Trhliny, které dnes vypadají jako kosmetické vady, se časem rozšiřují nebo propojují s dalšími prasklinami. Pokud je překryjete nepružnou podlahou, problém se nevyřeší, jen se přesune nahoru.
U starších staveb je velmi častým problémem vlhkost. Beton často nemá kvalitní hydroizolaci, případně už svou funkci ztratil. Zbytková či vzlínající vlhkost je zásadní komplikací hlavně pro lepené a lité podlahové systémy. Lepidla a stěrky na vlhkém podkladu nedrží dlouhodobě a časem se objeví puchýře, mapy, odlupování nebo měknutí povrchu. Mnoho starých betonů má oslabenou vrchní vrstvu. Beton práší, drolí se nebo se povrch postupně rozpadá. Pokud se na takový podklad položí nová podlaha bez důkladné přípravy, nemá stabilní základ. Podlaha pak rychle ztrácí své vlastnosti, začíná se hýbat, povrch se poškozuje a problémy se objevují mnohem dříve, než by měly.
Při výběru nové podlahy na starý beton se často chybuje v tom, že se řeší hlavně cena nebo vzhled, ale ne skutečný stav podkladu. Některé systémy totiž fungují bez problémů jen tehdy, když je beton téměř dokonalý. Lité stěrky působí na první pohled jako ideální řešení. Jsou hladké, bezešvé a snadno se udržují. Problém je v jejich vysoké náročnosti na podklad. Při pokladu na starý beton se proto velmi často objeví puchýře, mapy nebo odlupující se místa. Jakmile beton začne pracovat nebo se objeví vlhkost, stěrka nemá žádnou schopnost pohyb absorbovat a začne praskat.
Nátěry jsou lákavé hlavně cenou a jednoduchou aplikací. Jenže na starém betonu většinou fungují jen krátkodobě. Pokud je povrch zaprášený, nasákavý nebo popraskaný, nátěr se začne rychle loupat, šisovat a ztrácet přilnavost. V místech s vyšším zatížením se objevují prošlapané cesty a fleky, které už nelze odstranit. Keramická dlažba může na starém betonu vypadat dobře, ale jen za cenu velmi důkladné přípravy podkladu. Nerovnosti, praskliny nebo drobné pohyby betonu se rychle projeví praskáním dlaždic nebo drolením spár.
Právě proto, že většina klasických podlah na starém betonu selhává, se při jejich realizaci tolik mluví o nutnosti „důkladné přípravy podkladu“. Takový postup je nejen finančně náročný, ale hlavně časově zdlouhavý. V provozech často znamená odstávku na několik dní, někdy i týdnů, během kterých není možné prostor plnohodnotně využívat. Pokud nechcete řešit nákladné broušení, stěrkování a dlouhé technologické přestávky, výběr podlah se výrazně zužuje. Nejspolehlivější řešení pro starý beton bez složité přípravy. Díky své konstrukci se ve většině případů pokládají nasucho a „plavou“ na podkladu, takže nepřebírají drobné nerovnosti ani vlasové praskliny. Částečná pružnost materiálu umožňuje rozložit zatížení rovnoměrněji a tlumit mikropohyby betonu. Velkou výhodou je také tolerance k mírné zbytkové vlhkosti a možnost lokálních oprav. Pokud se některé místo časem poškodí, vymění se pouze jeden dílec. Pryžové desky dokážou částečně překlenout drobné nerovnosti a dobře tlumí nárazy. Na starém betonu mohou fungovat tam, kde není potřeba absolutní rovinnost a kde nevadí vyšší konstrukční výška. Existují i speciální plovoucí podlahové systémy s nosnými deskami, které nerovnosti „překryjí“.
Tyto systémy jsou však nákladné, konstrukčně složité a často zbytečně robustní pro běžné provozy. Hlavní rozdíl mezi modulárními PVC dlaždicemi a většinou klasických podlah spočívá v tom, jakým způsobem pracují s podkladem. PVC zámkové dlaždice se pokládají obvykle nasucho, bez lepidla a bez pevného spojení s betonem. To znamená, že drobné nerovnosti, vlasové praskliny nebo lokální výškové rozdíly se nepřenášejí přímo do povrchu podlahy. Beton se v čase neustále mírně pohybuje. Reaguje na změny teploty, vlhkosti i zatížení. Tvrdé a nepružné podlahy tento pohyb nezvládají a praskají. PVC dlaždice mají naopak kontrolovanou pružnost, díky které dokážou tyto mikropohyby absorbovat.
Na rozdíl od lepených systémů nevadí modulárním PVC dlaždicím mírná zbytková vlhkost v betonu. Nevznikají puchýře ani mapy, protože podlaha není uzavřená neprodyšnou vrstvou lepidla nebo stěrky. Stejně tak není problém drobné drolení povrchu nebo staré opravy. Pokud se časem ukáže, že je některé místo problematičtější, není nutné zasahovat do celé plochy. Jednotlivé dlaždice lze vyjmout, podklad lokálně upravit a dílec vrátit zpět.
13. 10. 2025 | 3 min čtení Rozpraskaný beton na terase, popraskaná podlaha v garáži nebo drolící se balkon - to jsou jen některé vady betonu, které trápí mnoho domácností. A nejde pouze o vzhled. Dobrá zpráva je, že pokud máte trochu času, chuť a správné nástroje, zvládnete opravu betonu sami. Bez volání řemeslníka a zbytečných nákladů. Pojďme si říct, proč beton praská a hlavně - jak ho opravit.
Nejzranitelnější je beton v prvních dnech po vylití. Pokud není správně ošetřen, začíná praskat ještě dřív, než vůbec zatvrdne. Nejčastější příčinou - především u venkovních prostor - jsou rychlé změny teplot, vítr, sluneční svit a nedostatečné zavlažování během zrání nebo špatné složení směsi. Zásadní je poměr vody a cementu. Když je vody moc, beton se sice lépe zpracovává, ale po vytvrdnutí je křehčí a náchylný k trhlinám.
V případě velkého vedra pomáhá pravidelné vlhčení povrchu, zakrytí geotextilií, ošetření parotěsným zástřikem MAPECURE WG (E30) nebo fólií a omezení přímého slunce a větru během prvních dnů. Vady starších betonových podlah jsou často výsledkem opotřebení, dlouhodobého zatížení a vlivu počasí. V garážích působí na beton tlak vozidel, znečištění i chemikálie. Na balkoně či terase jsou hlavními nepřáteli voda a mráz. To může způsobit krom drolení také nebezpečné praskliny.
statické - vznikly dávno, už se nešíří (např. smršťováním, sedáním stavby), pohyblivé - postupně se rozšiřují, což značí větší problém (např. U teras a balkónů často vznikají pohyblivé praskliny, které se neustále rozšiřují nebo mění svou polohu. Může za to například špatně navržený dilatační systém, pracující podklad, nebo dokonce poruchy nosných konstrukcí. Na opravy betonu na terase či balkonu se hodí vyztužená malta a polymerové těsnicí tmely s vysokou pružností a odolností.
Po vytvrzení má vysokou mechanickou pevnost a beton znovu spojí do jednoho celku. Hodí se pro statické i konstrukčně významnější praskliny, popraskané podlahy nebo přesné kotvení ocelových prvků. Po vytvrzení má vysokou mechanickou pevnost a beton znovu spojí do jednoho celku. Pro opravy starého betonu se hodí i pryskyřice jako Epojet - dvousložková epoxidová pryskyřice s nízkou viskozitou, která se dostane hluboko do trhlin a vytvoří pevné, voděodolné spojení.
- Začněte důkladným vyčištěním trhliny. Pomocí ocelového kartáče, špachtle nebo malého kladívka odstraňte volné části a drolivý beton. Pokud je trhlina příliš úzká, může být vhodné ji mírně rozšířit - aby měl tmel dostatek prostoru k zakotvení. Tip: U podlah v garážích nebo na balkonech je běžné, že beton obsahuje zbytky oleje, soli nebo lišejníků.
- Použijte kartuši s vybraným tmelem a aplikační pistoli. Vtlačujte tmel rovnoměrně do celé délky praskliny. Dbejte na to, aby vyplnil i hlubší části. Pracujte plynule, od jednoho konce ke druhému.
- Před zaschnutím tmelu povrch uhlaďte stěrkou nebo prstem navlhčeným v mýdlové vodě. Tmel by měl být zarovnaný s okolním povrchem a bez dutin. Hladký povrch nejen lépe vypadá, ale i lépe odolává externím vlivům. Nenechte trhliny, aby se rozšířily.
Čím dříve opravu provedete, tím méně vás bude stát - ať už času, nebo peněz. Pokud si nejste jisti výběrem správného materiálu nebo potřebujete poradit s postupem, neváhejte nás kontaktovat. Beton má spoustu nenahraditelných vlastností k tomu, aby mohl sloužit na podlahách, stěnách či zídkách nejen jako podklad či konstrukce, ale i jako pohledový materiál. Lze ho i různě upravovat.
Beton se obvykle příliš nesnese se vzhledem obvyklých stavebních materiálů venkovských chalup či stavení, tam je nutné zacházet s ním obezřetně a myslet na to, že například dodatečné vybetonování podlah bez odpovídající kvality izolace může „natáhnout“ vlhko do obvodových zdí. Zpevnění pochozích ploch, chodníků, teras či jeho použití v doplňkových stavbách nebo opěrných zídkách však v úvahu připadají i na chalupě a často jde o výhodnou kombinaci materiálu, který není drahý, snadno se s ním pracuje a je extrémně odolný.
Gletování betonu v praxi na starším podkladu
Tradiční gletování je náročné, ale lze ho zvládnout, případně nahradit použitím samonivelačních stěrek. Hladký a lesklý povrch vzniká impregnací a správnou technikou dohlazení. Gletování nabízejí i profesionálové, do značné míry ho však lze nahradit použitím samonivelační stěrky, která po vylití rovněž vytvoří hladký rovný povrch.
Náš tip: U hotových pytlovaných směsí je nutné dávkovat optimální množství vody. Pokud sáhnete po gletovacích hladítkách, dbejte na postupné dohlazení a eliminaci stop po hladítku.
Jaký bylo moje poprvý s hladičkou betonu?
Podobné povrchové úpravy a jejich vhodnost na starém betonu
Povrchové úpravy betonu mají nejen funkční mechanické vlastnosti, ale také výrazné dekorativní schopnosti. Dají se použít nejrůznější typy impregnace betonu, beton se dá natírat hydrofobními nátěry, izolačními nátěry či nátěry protiskluzovými. Povrch betonu se dá brousit, frézovat a leštit.
Dekorativní ražený beton spojuje trvanlivost a estetiku. Speciálně upravované povrchy vznikají ražením dekorativního prvku ještě do čerstvé betonové desky. Beton vymývaný vyniká protiskluznými vlastnostmi a často se používá na zahradách. Stříkaný beton je extrémně odolný pro exteriér a má vysokou odolnost vůči chemikáliím i mechanickému poškození.
Materiálová kombinace a volba dle použití v konstrukci jsou klíčové. Beton může být nosný i nenosný, výplňový i tepelně izolační. Příprava starého betonu pro novou podlahu vyžaduje důkladné posouzení stavu podkladu a volbu vhodné metody renovace, která zabrání dalším problémům.