Plochou střechu charakterizuje sklon do 5 ° a použití povlakové hydroizolace namísto skládané krytiny známé ze šikmých střech. Využití ploché střechy oproti šikmé má mnohá opodstatnění. Plochá střecha zejména umožňuje plné využití plochy posledního podlaží oproti obytnému podkroví pod šikmou střechou. Z architektonického hlediska do určité míry symbolizuje moderní stavění oproti šikmé střeše, která v historii neměla alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít. Současné stavění se bez plochých střech neobejde. Oblíbené jsou i u bytových a rodinných domů, kde otevírají možnosti hmotového a tvarového uspořádání a v neposlední řadě možnosti využití střech pro terasy a zahrady.
Rozdělení a principy dvouplášťových střech
Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy. Dalšími používanými typy střech jsou střechy inverzní a střechy kompaktní. Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Před několika desetiletími byly problematické z důvodu neexistence nebo nedostupnosti kvalitních materiálů.
Příklad skladby jednoplášťové ploché střechy popsané výše - neobsahuje větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu. Spádová vrstva může být vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace. Jako tepelná izolace se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo minerálních vláken (např. čedičových).
Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob, je třeba volit materiály odolné i při občasném pohybu. Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí. Při splnění důležitých podmínek v ní nedochází ke kondenzaci vodní páry.
Vlhkost, větrání a dimenzování
Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy. Množství vodní páry v mezeře je pak násobně větší a dimenze větrání střechy nemusí stačit na její odvedení. Větraná vzduchová mezera je srdcem dvouplášťové střechy a vyžaduje volný proudění vzduchu prostřednictvím správně dimenzovaných otvorů.
Charakter ČSN 73 1901-2 upravuje dimenzování větrané vzduchové mezery - plocha přiváděcích a odváděcích otvorů a jejich vzájemná poměrnost se odvíjí od difuzního odporu krytiny a sklonu střechy. Čím menší sklon, tím větší musí být výška vzduchové vrstvy a plocha větracích otvorů. Chyby v dimenzování bývají jednou z nejčastějších příčin poruch dvouplášťových střech.
Skladby a variace dvouplášťových střech
Dvouplášťová šikmá střecha
Horní plášť tvoří střešní krytina uložená na latích a kontralatích, dolní plášť pak pojistná hydroizolace, tepelná izolace a nosná konstrukce krovu. Mezi nimi je větraná vzduchová mezera vzniklá výškou kontralatí. Skladba se dělí na nezateplenou, zateplenou mezi krokvemi a zateplenou nad krokvemi. U nezateplené varianty tepelná izolace vkládána na strop posledního podlaží; u zateplených mezi krokvemi je důležité zachovat větranou mezeru a prostor pro proudění vzduchu. Nadkrokevní izolace eliminuje tepelné mosty, ale vyžaduje pečlivé dimenzování větrací vrstvy.
Nezateplená varianta bývá využívaná u nevytápěných prostorů, zatímco zateplená mezi krokvemi je nejčastější pro obytná podkroví. Nad krokvemi se izolace vyskytuje v případě nadkrokevní izolace, kde PIR nebo PUR desky tvoří kompaktní vrstvu. Porovnání variant ukazuje, že největší složitost realizace bývá u dvouplášťové střechy a nutnost správného dimenzování větrané vrstvy a parozábrany.
Výhody a nevýhody dvouplášťové střechy
Mezi hlavní výhody patří účinné odvětrání vlhkosti, tepelná stabilita, odvod vody pod krytinou, delší životnost krytiny a větší flexibilita při výběru materiálů. Nevýhody zahrnují nutnost správného návrhu a realizace, riziko kondenzace při špatné ventilaci a nutnost citlivé volby parozábrany a hydroizolace.
Dvouplášťová plochá střecha
Plochá dvouplášťová střecha má sklon do 5° a obsahuje vzduchovou mezeru mezi spodním a horním pláštěm. Horní plášť bývá tvořen povlakovou hydroizolací a spodní plášť zahrnuje parozábranu a tepelnou izolaci. Klíčové je dokonale vzduchotěsný spodní plášť a větraná vzduchová mezera, která zajišťuje odvod vlhkosti a tepelné zátěže.
Podle typu krytiny lze dvouplášťovou plochou střechu řešit různě: plechová krytina, panely na stojatý zámek, trapézový plech - každý systém vyžaduje správné ukotvení kontralatí a zachování větrané mezery. Profilovaná plechová krytina a trapézový plech nabízejí ekonomické řešení, zatímco panelové systémy poskytují estetický a funkční výsledek s důrazem na vzduchovou mezeru.
Pro srovnání se podíváme na jednotlivé varianty: nezateplená, zateplená mezi krokvemi a nad krokvemi. Tvrzení, že dvouplášťová střecha je vhodná nad vlhké prostory, vychází z možnosti odvodu vlhkosti a hydratace díky větrané mezeře a difuzně otevřené skladbě.
Praktické postupy a rekonstrukce
V praxi se často setkáváme s rekonstrukcemi starších objektů, kde bývá původní nevětraná dvouplášťová plochá střecha. Při rekonstrukci je klíčové navrhnout a provést větranou dvouplášťovou střechu a zvážit perforaci stávající hydroizolace pro zrychlení sušení a zajištění vhodné vlhkostní bilance. Je vhodné doplnit tepelnou izolaci a řešit atiky, průrazy a prostupy - a to s ohledem na difuzní odpor původního souvrství.
Materiály a postupy pro sanaci mohou využít doplňkové technologie, jako je foukaná izolace Climatizer Plus, která garantuje vyplnění i těsných koutů, eliminuje tepelné mosty a zlepšuje tepelnou akumulaci. Aplikace je rychlá a lze ji provést s minimálními stavebními úpravami. Cena práce bývá zahrnuta do ceny izolantu, což bývá ergonomické pro bytová družstva.
Pokud se rozhodneme perforovat původní hydroizolaci, je potřeba zohlednit difuzní tloušťku sd a provést odpovídající tepelně-technické výpočty. Zpravidla bývá zapotřebí navýšit tloušťku větrané vrstvy a doizolovat atiku. Pro posouzení se často používají programy Teplo a Mezera; modelové výpočty demonstrují, že i s různými hodnotami lze dosáhnout vyhovujících výsledků ohledně kondenzace a vlhkosti.
Návrh skladby střechy a výběr materiálů
Pro dvouplášťovou střechu je důležité, aby horní plášť měl dostatečný tepelný odpor a byl doplněn větranou vzduchovou mezerou. Při výběru střešní krytiny lze zvažovat plechové krytiny, profilované plechové krytiny, střešní panely a trapézový plech - vždy s důrazem na to, aby byla zachována vzduchová mezera a parozábrana byla vzduchotěsná.
Praktické doporučení: v případě rekonstrukce panelových domů nebo bytových objektů je vhodné zvolit technické řešení, které umožní úspory tepla a zamezí kondenzaci. Celková cena dvouplášťové střechy se odvíjí od typu střechy, tloušťky izolace, materiálů a doplňkových prvků jako hřebenáče a odvodnění. Důraz je kladen na správný návrh, výběr materiálů a precizní realizaci.
Často kladené otázky a praktické poznámky
Jednoplášťová plochá střecha má nízkou složitost realizace, ale vyžaduje extrémně přesný návrh parozábran a difuzních vlastností. Dvouplášťová střecha vyžaduje vyšší nároky na řemeslo a projektování, ale nabízí lepší odvod vlhkosti, delší životnost a větší flexibilitu při volbě krytiny.
V praxi lze doporučit profesionální návrh a pečlivou realizaci pro rekonstrukce starších objektů, kde je potřeba zajistit vzduchotěsnou spodní plášť, větranou mezeru a správné dimenzování větracích otvorů. To vše vede k dlouhodobé spolehlivosti a snížení nákladů na provoz v horizontu desetiletí.
Seznam střešních variant a jejich vhodnost k použití pro konkrétní objekty bývá podrobněji řešen v technických pramenech a normách. Pro rekonstrukce starších objektů je časté, že původní hydroizolace bývá velký difuzní odpor, a proto je často vhodnější perforace nebo odstranění částečné hydroizolace a doplnění nové vzduchové vrstvy.
tags: #dvouplastova #plocha #strecha #postup