Historie a význam dřevěného šindele
Dřevěná krytina téměř zmizela z našich střech, stejně tak jako spojení dřevěný šindel z našeho slovníku. Naštěstí šindelářské řemeslo nevymizelo, jak si mnozí myslí, a není jen součástí „atrakcí“ ve skanzenech. Dřevěný šindel byl velmi rozšířeným prvkem střech. Od malých zvonic až po velmi složité střešní krajiny hradů či zámků. I když Marie Terezie vydala zákon o zákazu používání spalných krytin ve městech, na vesnicích se dřevěný šindel udržel až do první poloviny 20. století. Po druhé světové válce začalo upadat tesařské řemeslo a s ním se vytráceli i kvalitní šindeláři.
Po válce se ukazuje tradiční způsob výroby šindelů: štípáním, což je poměrně náročná ruční práce. Dobrý šindelář dokáže vyrobit velmi kvalitní krytinu; každý špalek musí svépomocí rozštípat a tím si vybrat dobře štípatelný kus dřeva. Díky dobrému výběru lehce štípatelného kvalitního dřeva dokáže naštípat přesnější rozměry šindelů, hlavně co se týká tloušťky a rovnosti v podélném směru.
Materiály a jejich výběr
Největší důraz se klade na výběr dřeviny: dřevo pro štípaný šindel by mělo štípat dobře, mít rovná dlouhá vlákna a hustě rostlé letokruhy - zejména smrk a modřín. Smrk vybíráme hlavně z horských oblastí; modřín je trvanlivý i bez zvláštního ošetření. Dřevo borovice má velký podíl běli a v našich podmínkách je výroba borovicových šindelů neefektivní. Dřevo jedle se dnes nepoužívá kvůli malému zastoupení v lese. Z listnatých dřevin jsou vhodné dub a akát; dub je trvanlivý, ale drahý a hůře štípe, akát je také velmi trvanlivý, ale na trhu bývá nedostatek a jeho cena je vysoká.
Výběr dřevin pro výrobu šindelů se řídí požadavky prostředí, kde se dřevo těží a kde mají šindele sloužit, s důrazem na poměr trvanlivost-hojnost výskytu a na štípatelnost. Například v Pobaltí se používá dub, osika, smrk a modřín. Hlavní zásadou je výběr materiálu, ze kterého je šindel vyrobený, spolu s kvalitou výroby a pokládky.
Výroba a druhy šindelů
Tradiční způsob výroby šindelů byl štípání; existuje však i šindelárna, kde palici a štípací nůž nahradil štípací stroj. Zde se kromě štípaného šindele nabízí také šindel řezaný. Při výrobě řezaného šindele je nutné dbát na směr vláken a radiální řez, aby letokruhy byly kolmé na osu; povrch šindelu je drsný od pily a dřevní vlákna jsou přerušena, což zvyšuje náchylnost k degradaci.
Řezaný šindel má tělo šindele o stejné tloušťce, zatímco štípaný šindel má v příčném směru trojúhelníkový tvar (zužuje se od drážky ke špičce), což vytváří mezery mezi vrstvami a zajišťuje vzdušnost střechy. Vzdušnost podporuje rychlé vysušení dřeva a lepší mikroklima v podkroví. U radiálně řezaného šindele letokruhy musejí být kolmé na osu šindele, jinak budou tvarové změny větší.
Rozměry a typy šindelů
Délka šindelů bývá 40-90 cm, nejčastější délka je půlmetru. Šířka šindele kolem 12 cm, obvykle 8-16 cm. Pro rovné plochy se používají šindele půlmetrové; pro úžlabí a složitější reliéfy se používají kratší šindele a některé konické šindele. V podélném směru se šindele zúží tak, že při poskládání vznikne vizuálně téměř kolo; šindel často vyžaduje správný odstup laťování a vhodné přesahy.
Latění a pokládka
Šindele se kladou na latění ve třech způsobech: jednoduchá pokládka (jedna vrstva šindelů na latě), dvojitá pokládka (dvě vrstvy šindelů) a husté laťování (také dvojitá vrstva). Při jednoduchém pokrytí přesah spodní hrany bývá cca 10 cm, při dvojitém 20-25 cm. Latě bývají vzdáleny tak, že konce šindelů leží na latích a spodní hrana přesahuje o 10 cm. Při hustém laťování bývá rozteč latí kolem 40-60 mm; dvojitá vrstva na hustém laťování má rozteč kolem 20 cm s přesahy 8-10 cm.
Pro pokrytí nároží a dalších tvarů se šindele upravují zkrácením, nejčastěji do klínovitého tvaru. Na řídké laťování se klade jednoduché krytí a na husté laťování dvojité krytí. Při pokládce se používají galvanicky pozinkované hřebíky (2,5 × 63 mm) nebo hřebíky hliníkové pro SMRK a MODŘÍN; měděné hřebíky zhoršují zbarvení a nerezové jsou vhodné pro dub. Hřebíky by měly mít záseky, aby nedocházelo k vytahování šindelu při objemových změnách dřeva.
Instalace a doplňky
Šindeláky (hřebíky šindeláky) jsou důležitým prvkem montáže; používat je je nutné proti korozi. Dřevěná střecha vyžaduje i ochranné látky - hloubkovou impregnaci krátce po výrobě a následnou pravidelnou údržbu. Konzervace může být provedena vodnými roztoky anorganických solí, fermeží, dehtovým olejem nebo impregnačními oleji; modřínové šindele nevyžadují impregnaci díky vysokému obsahu pryskyřice. Obecně je nutná pravidelná obnova nátěru jednou za pět let a před nátěrem důkladně očistit šindele od nečistot, mechu či lišejníků.
Životnost, údržba a rizika
Nejdůležitější je výběr materiálu, kvalita výroby a správná pokládka. Hlavní příčiny poškození šindelové krytiny jsou povětrnostní vlivy, hmyz, dřevokazné houby, mech a lišejníky, případně požár. Správnou instalací a ochranou lze prodloužit životnost. Dřevěná krytina má výhody v nízké hmotnosti a vzdušnosti, ale jako hlavní nevýhoda zůstává, že jde o přírodní materiál náchylný k degradačním vlivům. Proti ohni lze použít ochranné látky s retardujícími účinky a vzdálenost mezi dřevěnými konstrukcemi a dalšími stavbami by měla být minimálně 10 m.
Ekonomika a alternativy
Plastový šindel DDS II je zajímavá alternativa k dřevěnému šindeli: z recyklovaného plastu s věrnou strukturou, bezúdržbový a s delší životností; záruka až 30 let. Cena pokládky šindele se odvíjí od poskytovatele služeb; plastový šindel nabízí podobný vzhled s výhodou nízké údržby. Osvědčený je také valašský šindel s perem a drážkou, alpský šindel ve dvou až třech vrstvách. Výběr dřeviny a způsobu pokládky výrazně ovlivní cenu a trvanlivost krytiny. Pokud dáváte přednost tradičnímu vzhledu a přírodnímu materiálu, volte valašský či alpský šindel; pro moderní objekt se hodí plastový šindel DDS II.
Praktické doporučení a servis
Pro výpočet plochy a spotřeby krytiny existují tabulkové vzorce; při výběru je vhodné vypracovat nezávaznou cenovou nabídku zdarma. Při rekonstrukci starších objektů lze šindel používat i na stěnách; pro střešní plochy je důležitá správná spotřeba a dodržení rozměrů. Kontrola střechy by měla probíhat dvakrát ročně na podzim a na jaře a po každé větší průtrži mračen nebo větru. Opravu šindelové střechy je lepší svěřit odborníkovi, aby se dodržela kvalita a správný rozměr náhradního šindelu a jeho ošetření proti negativním vlivům.
Typy šindelů a jejich použití
- Valašský šindel s perem a drážkou - tradiční spoj; vhodný pro dřevěné střechy s nízkou hmotností.
- Alpský šindel - z modřínového dřeva, ve dvou až třech vrstvách; vhodný pro horské oblasti.
- Řezaný šindel - přesnější rozměry, ale citlivější na vlákna; vyžaduje radiální řez.
- Šindel na řídké laťování a na husté laťování - rozdíly v pokládce a spotřebě.
Když se rozhodujete pro konkrétní typ šindele, zvažte nejen vzhled, ale i dlouhodobé náklady na údržbu, dostupnost materiálu a klimatické podmínky ve vašem regionu.