Na doškovou krytinu se používalo bud žitné slámy vymlácené cepem, nebo stébel kukuřice či rákosu, která se svazovala ve snopky zvané došky čili panenky. Klatba se prováděla dvěma způsoby: Došky se přehýbaly přes latě buď tluštším koncem stébla, čímž vzniká krytí zvané hladké, nebo tenčím koncem stébla, tak zvane kryti stupňovité.
Celá tloušťka krytu bývá 200-300 mm. Podle délky došků je upraveno laťování na 300 až 400 mm. Vzdálenost krokví bývala 1,5-2,0 m. Při okapu se kladlo buď jedno široké podélné prkno, nebo jedna řada šindelů. U hřebenu se kladla buď dvojitá řada došků, nebo jedna řada kalenců či dvě řady šindelů.
Proti větru se zabezpečovaly došky u okapu a hřebenu bidly, přivázanými ke krokvím bud vrbovými pruty, nebo smrkovými houžvemi. Došková krytina je velice levná (při svépomocné výrobě a zdroji slámy), lehká, avšak snadno zápalná. Její hořlavost se zmírní nebo docela omezí bud impregnací, nebo namočením došků do řídké hlíny, což zase zvyšuje váhu krytiny. Takové došky se nazývaly „kalence“.
Mohou se klást dvojitě na sebe polským způsobem, nebo trojitě s pomazáním každé vrstvy řídkou hlínou. Sklon střechy musí být minimálně 45°, ve větrných oblastech minimálně 50° (čím je střechastrmější, tím je životnost krytiny). Krytina má přesahovat střechu na všech stranách domu vodorovně o 500 mm. Sklon úžlabí vyplývá ze stanoveného sklonu střechy. Je třeba zamezit vybíhání nároží na úžlabí nebo úžlabí na nároží.
U připojení pod vikýřem by měl meziprostor mezi střešními latěmi a spodní hranou vikýřového rámu odpovídat tloušťce střední vrstvy snížené asi o 100 mm. Materiálem ke krytí je sláma a rákos. Při rozteči krokví asi 1 m a vzdálenosti latí od 250 do 400 mm se používají latě 40x60 mm. U větších roztečí krokví mají latě průřez 50x70 mm.
Rákos má být vyzrálý a zdravý, bez listí, s tenkými stébly. Sláma pšeničná nebo žitná, zralá, rovná, pokud možno dlouhá. Látky ke krytí hřebene jsou rákos sláma, vřes, tráva nebo jiné vhodné materiály; Střešní latě se upevňují hřebíky. Jejich délka musí odpovídat 2,5 násobku tlouštky latí. Svazovací kolíky se používají lískové nebo vrbové o průměru 25 mm, případně tenké jedlové kmínky zbavené větví. K upevnění krytí ze slámy se musí používat dát. Měl by to být nerezavějící ocelový drát 0,1 mm nebo měděný drát 1,5 mm.
Rozdělili jsme více než 45 článků nabitých informacemi o střechách do přehledných témat, která vám rychle pomohou se v problematice vyznat. Nestrácejte čas hledáním a mějte vše na jednom místě. Zatím je u nás došková střecha spíše luxusní výjimkou.
Abychom mohli obdivovat na nových rodinných domech a vilách kouzelné doškové střechy ze slámy nebo rákosu, musíme jet pro inspiraci až do Německa, Dánska nebo Holandska. U nás se na renesanci tradiční přírodní střešní krytiny ověřenou staletími teprve čeká. Na rozdíl od zmíněných států, kde se došková střecha používá kontinuálně a běžně i na moderních domech, u nás došky dávno zmizely a přesunuly se jenom do chaloupek ve skanzenech. Takže ačkoliv až každá třetí střecha novostaveb v Dánsku, Holandsku a částech Německa je z rákosu, my došky skoro neznáme.
Doškové střechy dále mohou být uvázány ze žitné slámy nebo z rákosu; existuje ale i došek kukuřičný. Uvažovat o doškové střeše může ideálně například ten, kdo chce opravovat střechu, ale také by rád změnil vzhled celého domu. Což právě došková střecha dokonale umí - úplně redesignovat budovu a dát jí přírodnější, ale také v našich krajích naprosto výjimečný vzhled.
Slaměná čepice se může instalovat jen na sedlovou střechu s minimálním sklonem 45°. Doškovou střechu z žitných došků nebudete mít hned, dočkáte se jí třeba až za 10 měsíců nebo za rok. Nejprve je nutné najít firmu, která doškové střechy instaluje a má volnou kapacitu. Je to pomalejší záležitost proto, že vaše střecha musí totiž doslova nejprve vyrůst na poli: hustě se zaseje speciální vysoká odrůdu žita se stonky metr a půl dlouhými, za takových se dají došky vázat. Došková střecha není krátkodobá záležitost!
Slaměná došková střecha vydrží při správné údržbě minimálně 30 let; a to ta střecha, u které se došky vážou klasem dolů. Došky vázané obráceně, klasem nahoru (tato metoda se používá na Slovensku), mají životnost až 50 let. Údržba střechy není náročná - občas se vyleze na střechu a zkontroluje se celistvost hřebenu, pokud je ze slámy. Dostupnější a trvanlivější než střecha z došků obilných je střecha z rákosových došků (na Slovensku se jí říká střecha nabíjaná).
Rákosové střechy se dají skloubit se všemi moderními prvky a splňují i nejnáročnější technické požadavky. Celková tloušťka krytiny se pohybuje mezi 30-40 cm, což zaručuje izolaci proti vodě i teplotám. Nejvíce namáhané části střechy je nutno prohlédnout po zhruba 10 letech, aby byla zajištěna vodotěsnost a dlouhá životnost.
Rákosová krytina se pokládá ručně, rovnoměrným „přišíváním“ a „nabíjením“ rozpuštěných rákosových svazků k dřevěné konstrukci. Po navrstvení svazků se povrch střechy sčeše a dorovná. Hřeben bývá zakončen rákosovým hřebenáčem nebo jiným stavebním materiálem; i zelený hřeben se uplatní s netřeskami a vřesem. Střecha je tedy výsledkem náročné ruční práce a odpovídající ceny.
V okolních zemích jsou doškové střechy běžnější; v Česku spíše rekreační a historické objekty. Doškové střechy patří mezi přírodní materiály spolu s dřevěnými šindeli či zatravněnými střechami, i když jejich širší rozšíření u nás zatím zůstává omezené. Došky lze však nalézt na skanzenech i na některých obytných domech či komerčních budovách, například v Modré u Velehradu.
Dílna svépomocí - Střecha ⚒️ krok po kroku
Praktické poznámky a technické detaily
Doškové střechy mají hmotnost 3,5-5 kg na došek; na 1 m² laťování počítejte se zátěží kolem 60 kg, u lehčích staveb kolem 40 kg. Před pokládkou se sláma navlhčí, aby změkla a byla ohebnější. Při dozvuku a údržbě se doporučuje pravidelná prohlídka hřebene a výměna poškozených částí. Rákosová střecha poskytuje výbornou izolaci a může nahradit klimatizaci.
Pod střechami je možné vybudovat různé konstrukce - rodinné domy, chaty, garáže či altánky - a rákos se dá kombinovat s moderními prvky včetně střešních oken. Rozdíly mezi doškářskými technikami umožňují dvojité či trojité vrstvení s různým typem svazků a vázání. U střešních sklonů se doporučuje 45° pro sedlové střechy; pro povrch často bývá zajištěn vínový, hliněný či kovový hřeben, případně zelený hřeben s rostlinami.
Došková krytina z rákosu může být stabilizována technologiemi, které zvyšují její odolnost proti ohni a vodě; dnes se povrch střešní krytiny ošetřuje vodním sklem a dalšími přípravky. Materiál slámy a rákosu je přírodní, a proto vyžaduje citlivý přístup k údržbě a dostupnost kvalifikovaných řemeslníků, zejména při obnovách a rekonstrukcích.
Doškové střechy tedy představují tradiční, cenově výhodnou a environmentálně šetrnou variantu, která dodává budovám výrazný a originální vzhled; v některých regionech Evropy je jejich používání stále běžné a inspirované historickými stavebními technikami.