Vše začalo v roce 1956, když mi bylo devět let. Začal jsem tehdy s chovem holubů, které dodnes chovám a které mi v následném chovu papoušků velmi pomohly. Své první papoušky jsem si pořídil v roce 1973: ara ararauna (Ara ararauna) a několik kakaduů moluckých (Cacatua moluccensis). Všechny jsem tehdy umístil do jedné velké proletové voliéry. V sedmdesátých letech nebyl problém zakoupit papoušky za poměrně nízké ceny, jednalo se hlavně o odchyty z endemických oblastí. Tehdy ochrana přírody ještě příliš nefungovala a lidé jí přikládali jen malou důležitost.
Rozvoj chovného areálu a první úspěchy
V roce 1974 se na mém pozemku nacházelo prvních osm voliér o velikosti 4 × 2 × 2 m se záletovými prostory 2 × 2 × 2 m. První chovatelské úspěchy se mi podařily v roce 1978, a to u všech tří druhů. Postupně jsem si pořídil další druhy arů, amazoňany, žaky a nestory kea. O pět let později jsem postavil velké chovatelské zařízení s celkem 42 voliérami. V současné době udržuji počet chovných párů na čísle 35 a mou velkou vášní je chov kakaduů.
Agressivita u kakaduů a možnosti řešení
Nejednou se u chovatelů stalo, že samice uhynula následkem agresivního útoku partnera. Můj názor je, že „samci zabijáci“ neexistují a že agresivita může nastat, když sameček chce pářit dřív než samička. Zkušený chovatel by měl začátek tohoto chování rozpoznat a včas zasáhnout. Jedním z řešení je umístit samce do klece vložené do voliéry, aby kolem něho mohla samice volně létat, ale on ji nemohl napadnout. Dále zlepším krmení pro podporu hnízdění a nasadím samci dietu na pár dní, aby se pak vrátili k samici a oba byli bedlivě pozorováni.
Další pomocná zkušenost: kolega mi prodal samce kakadua moluckého za nízkou cenu, protože v jeho chovatelském zařízení už tento samec zabil dvě samice. Takové samce chovatelé označují za „samce zabijáky“; doporučení zní - nekupujte takového samce. Po párování s jednou samicí se z něj stal dobrý chovný samec, který na samici už nikdy nezaútočil. Podobnou zkušenost jsem zaznamenal u dalších druhů kakaduů. Aggresivita se může projevit i u párů dříve hnízdících bez problémů.
Chovný cíl a úspěšnost
Mým cílem je odchovat každoročně tolik mladých, kolik je možné od mého chovného stavu. Přeji si 70 mladých od 35 chovných párů a doposud se mi to dařilo. Některé páry byly ještě úspěšnější, než jsem původně plánoval - například pár amazoňanů velkých (A. oratrix) měl 96 mladých během 19 let. Zastávám názor, že klíčem je pestrá a vyvážená výživa. Před deseti lety jsem se pokusil změnit krmení na granule a ovoce, což nefungovalo. Papoušci potřebují vyváženou stravu, která se mění podle období: příprava na hnízdění, sezení na vejcích či klidová sezona.
Krmení a režim
Po odchovu a přepeření nasazuji dietu všem, jejich krmivo se skládá z jedné třetiny nízkotučných semen, jedné třetiny granulí a jedné třetiny ovoce. Arové a černí kakaduové dostávají směs obilnin s o něco vyšším obsahem tuku a doplňuji ořechy. Papouškům podávám malé množství krmení, aby druhý den nezbylo ani jedno nevyloupnuté zrnko; vše je kompletně zkonzumováno. Krmím jednou denně ráno. Sklony k obezitě mají hlavně samci, takže je na 4-6 týdnů oddělím od samice a jsou na dietě. Každoročně v lednu krmivo výrazně změním: zcela vypustím granule a snížím dávku suchého krmení. Touto směsí, umixovanou v mixéru do těsta, dělám malé kuličky. Kromě černých kakaduů se na tento pamlsek vrhnou všichni papoušci jako první. Dále podávám chovným ptákům proteiny formou uvařeného kuřete dvakrát týdně. Přes 90 % mých chovných papoušků tvoří ručně dokrmení jedinci.
Ručně dokrmení ptáci jsou výborní rodiči a dobře odchovávají; jsou méně zbrklí a k mláďatům jsou jemnější než divocí papoušci. Mám ve stavu i problematické páry; i když nejsem bezproblémový chov, neexistuje dokonalá chovná skupina. Například pár kakaduů palmových (Probosciger aterrimus goliath) v prvních letech bez problémů odchovával, ale po patnácti letech vejce zahrabávali a nevytápěli je. Proto jsem vejce odebíral a mláďata ručně dokrmoval. Trvalo mi několik let, než jsem přišel na to, jak mláďata krmit, aby odchovala až do samostatnosti. Ručně dokrmená mláďata musí být socializovaná, pokud se podaří, že jsou odchována ve společnosti svého druhu, jsou výborní chovní ptáci. Diskuse o tomto tématu je však stále živá mezi chovateli.
V některých případech jsem musel dát do páru samce s mladou samičkou, kterou jsem odchoval já sám. Ti dva si velmi sedli a za tři roky se z nich stal skvělý chovný pár. Sameček je stále krotký a učí několik slov z předchozího majitele, ale během chovné sezóny bývá agresivní a divoký. Z preventivních důvodů odebírám všem párům vejce z první snůšky a umísťuji je do líhně; druhou snůšku nechávám a papouškům důvěřuji, že ji vysedí a mláďata odchovají. Pro ruční odchov mám speciální místnost se dvěma inkubátory, jednou líhní a třemi odchovnými boxy. Moderní technika mne zatím zklamala, ale nejvíce důvěřuji holubům jako naprosto spolehlivé „líhni“; podložil jsem u nich vejce arů, žaků, amazoňanů a eklektů. Doba zahřívání u holubů je 17 dnů, u některých druhů kakaduů až 23 dní; mláďata u kakaduů inka se líhnou o dva dny dříve než u ostatních druhů.
Někteří kolegové chovají holuby jen proto, aby mohli papouščí vejce podkládat, někteří dokonce slepicím. V osmdesátých letech nebyly k dostání hotové směsi pro umělý odchov; dokrmování bylo svépomocí: proso, kukuřici, slunečnici a ořechy smíchané s dětskou ovocnou kaší a jogurtem. Tato směs se osvědčila a mláďata prospívala. Dnes používám komerční směsi a k prvním dnům dokrmování přidávám lactobacily a jogurt. Všechny papoušky zimní období snášejí dobře a v zimě létají venku a užívají si přirozeného světla; při extrémních mrazech zvyšuju krmnou dávku. Nakonec znovu zdůrazním, že převážná část mých chovných ptáků je tvořena ručně odchovanými jedinci.

UVNITŘ VIDEO - Nezvyklé chovné zařízení pro vzácné papoušky zemní a nočních, zřizované Priam Psittaculture Centre v Austrálii. Projekt vznikl ve spolupráci Priamu a National Threatened Species Institute (NTSI) a představuje šest hustě zarostlých voliér s hliněnou podlahou. Plánují rozšíření na 12 ptáků a zkoušky kompatibility párů, s cílem využití modelu pro obnovu populace kriticky ohroženého papouška nočního. Video ukazuje mimo jiné záměr reintrodukce zemních papoušků do volné přírody.
Papouškárna │ Chovná sezóna 2025 │ chov australských papoušků │ australian parrots │ ZAFION
V souvislosti s praxí a zkušenostmi uvádím, že důraz na vyváženou stravu a pravidelný režim krmení je klíčový. Papoušci potřebují pestrou stravu, která se mění podle období. Po přepeření nasazuji dietu a krmivo složené z třetin: nízkotučná semena, granuláty a ovoce; araové a černí kakaduové dostávají bohatší směs obilnin s vyšším obsahem tuku a ořechy. Důležitá je míra, aby druhý den nezůstalo nic z krmiva. Krmím vždy ráno, rozdělím samce na dietu na 4-6 týdnů, pokud mají sklon k obezitě. Každoročně v lednu měním krmivo a připravuji kuličky z těsta z mixéru pro jednodušší dokrmování.
Ruční dokrmení je trendem mezi většinou mých chovných ptáků; více než 90 % tvoří ručně dokrmení jedinci. Papoušci odchovaní přirozeně pod rodiči bývají plaší; preferuji důvěřivé ptáky, kteří ztratili původní krotkost, ale stále berou ořechy z ruky. Ručně dokrmení ptáci jsou výborní rodiči a lépe odchovávají, než divocí papoušci. Samozřejmě mám ve stavu i problematické páry; neexistuje ideální bezproblémový chov. Například pár kakaduů palmových měl v prvních letech úspěchy, ale po patnácti letech vejce zahrabávali; musel jsem vejce odebírat a mláďata ručně dokrmovat. Trvalo několik let, než jsem přišel na to správné krmení, které vede k samostatnosti mláďat. Ručně dokrmená mláďata musí být socializovaná a pokud se podaří, jsou z nich výborní chovní papoušci. Diskuse o této problematice je intenzivní mezi chovateli, ale zkušenosti ukazují významnou roli socializace.
V posledních letech jsem vyzkoušel páření různých jedinců a vytváření nových párů; některé kombinace fungují, jiné nikoli. Dodnes zůstává výborný pár, který skvěle odchovává, ačkoliv samec během sezóny bývá agresivní a napadá i mě, když samice sedí na vejcích. Proto odebírám vejce z první snůšky a druhou snůšku dávám k vyvynutí. Tímto způsobem zajišťuji kontinuální úspěšnost odchovu mláďat. Ruční odchovaná mláďata mají vysokou úspěšnost, a proto jsem ochoten investovat do kvalitní líhní a odchovu. Nicméně, i tento přístup má své hranice a vyžaduje neustálou připravenost a monitorování.
Primalex a jeho souvislost s údržbou voliér se objevuje v diskuzích. Primalex je jedním z nátěrů používaných pro bílení a ochranu voliéry; někteří chovatelé zvažují jeho potenciální škodlivost pro ptáky. Odborné debaty ukazují, že existuje několik druhů primalexu a jejich složení zahrnuje pojiva, běloby a fungicidy. Na obalech bývá uvedeno, co dělat při náhodném požití. Shrnutí ukazuje, že zatímco vápno na stěnch voliéry je obecně považováno za bezpečné, primalex vyvolává určitou skepsi ohledně zdravotní nezávadnosti; bezprostřední škodlivost není jednoznačně doložena, ale opatrnost zůstává. Ostatně, dobrá rada v praxi je vyhledat informace u odborníků a dodržovat návod výrobce.
- Dodržujte vyváženou stravu a postupné změny v krmné dávce podle sezóny.
- Věnujte pozornost agresivitě u agragujících samečků a řešte ji preventivně.
- Podporujte socializaci a ruční dokrmení pro lepší odchov a klidnější chovy.
- Pečlivě zvažujte volbu materiálů pro údržbu voliér, včetně nátěrů a jejich vliv na ptáky.