Drátkobeton a jeho tahová pevnost: zkoušení, vlastnosti a praktické aplikace

Beton patří ke kompozitním materiálům s výrazně rozdílnými pevnostmi v tlaku a tahu. Pevnost v tahu je obvykle pouze kolem 1/10 pevnosti v tlaku. Zvýšení pevnosti betonu v tahu je možné přidáním drátků do betonu. Článek se věnuje zkoušení a následnému stanovení tahové pevnosti drátkobetonu s podílem drátků 25, 50, 75 kg/m3. Testovaly se čtyři ucelené série, každá zkušební série zahrnovala více než 23 vzorků. V rámci testování bylo provedeno několik variant ohybových zkoušek.

Drátkobeton patří do širší skupiny vláknobetonů. Vláknobeton existuje v celé řadě variant, které se liší použitým materiálem a tvarem vláken. V některých případech je výhodnější využití drátkobetonu ve srovnání s prostým betonem nebo železobetonem. Jedná se zejména o návrh průmyslových podlah a základů. V případě návrhu těchto konstrukcí je potřebný podrobný popis materiálových vlastností drátkobetonu. Materiálovým vlastnostem a použití drátkobetonu se věnuje řada doporučení a standardů, např. Vlastnosti drátkobetonu se prokazují zejména laboratorními zkouškami. Mechanické vlastnosti ovlivňuje kromě množství drátků také technologie zpracování, ošetřování a uložení. Je třeba věnovat pozornost ověřování vlastností a návrhu životnosti. Testování materiálových vlastností drátkobetonu se věnuje řada autorů.

Mezi klíčové materiálové vlastnosti drátkobetonu patří pevnost v tahu. Testování pevnosti betonu v jednoosém tahu je však náročné a často vzniká rozptyl naměřených hodnot. Mezi obvyklejší metody zkoušení patří testování pevnosti v tahu za ohybu. Zde však existuje celá řada variant. Konfigurace testů se liší rozměry zkušebních vzorků, metodou zkoušení a úpravou vzorků. Jedná se zpravidla o tříbodové nebo čtyřbodové zkoušky, vzorky se často upravují s vrubem do 1/3 výšky průřezu nebo alternativně 25 mm. Při podrobnějším popisu mechanických vlastností drátkobetonu patří mezi časté problémy, že experimentální programy a zkoušky se zaměřují na vybranou materiálovou vlastnost. Vzniká zde také otázka homogenity a rozptylu naměřených hodnot. Tyto faktory následně komplikují použití naměřených materiálových vlastností pro numerické simulace skutečného chování konstrukčních prvků.

Použitá betonová směs patří do skupiny běžných betonů určených pro konstrukční účely. Příprava směsi proběhla na betonárně specializované na transportbeton v průběhu roku 2016. Maximální zrno betonové směsi bylo 16 mm a vodní součinitel 0,6. Pro beton byl použit portlandský rychle tuhnoucí cement 42,5 MPa. Beton obsahuje také plastifikátor Stacheplast. Na základě průzkumu trhu byl zvolen typ drátku Dramix 3D 65/60 BG. Tyto drátky patří k běžně dostupným v českých i světových betonárnách.

Laboratorní program zkoušení byl rozdělen do čtyř částí. Zkušební série zahrnují vzorky bez drátků a vzorky s drátky s dávkováním 25, 50, 75 kg/m3. Základní konfigurace jednotlivých zkoušek je patrná na obrázcích ve studii. Pevnost betonu v tlaku byla určena na krychlích 150×150×150 mm nebo válcích s průměrem 150 mm a výškou 300 mm. Pro širší možnosti vyhodnocení bylo pro každou sérii zkoušek vyrobeno 6 krychlí a 3 válce. Výsledky zkoušek pevnosti v tlaku uvádí tabulky; rozptyl hodnot koeficientu byl v intervalu 0,79-0,89.

Mezi nejrozšířenější způsoby testování pevnosti v tahu patří zkouška v příčném tahu. K testování byly použity krychle a pro kapacitu laboratoře i válce. Z výsledků testů je patrný nárůst pevnosti v tahu u vzorků s obsahem drátků: pevnost v tahu se zvětšila o necelý 1 MPa, což odpovídá přibližně 50% nárůstu. Nárůst tahové pevnosti u vyztužených vzorků je však již menší. Zalovány byly i tříbodové a čtyřbodové ohybové zkoušky s různými konfiguracemi rozpětí, vrubu a polohou zatížení.

Souhrnné výsledky ukazují, že lze stanovit funkční závislosti mezi množstvím drátků v betonu a pevností v tahu za ohybu. Zkoušky ukazují čtyři varianty ohybů s rozpětími 500 mm a 600 mm, s vrubem a bez vrubu a s tříbodovým či čtyřbodovým zatížením. Vzdálenost mezi podporami a silou a další geometrie určí lokalizaci trhlin. Z výsledků lze vyvodit, že nižší tahové pevnosti bývají u čtyřbodových zkoušek kvůli větší oblasti, kde se tahová trhlina může lokalizovat.

V rámci experimentálního programu byly navrženy dvě varianty zkoušek pro ohyb (3B600 a 3B500) a dvě varianty pro čtyřbodový ohyb (4B600 a 4B500). Zkoušky ukazují, že testování tahové pevnosti v ohybu je složitější a citlivější na okrajové podmínky, na uchycení tělesa a na rozptyl naměřených hodnot. Zkoušky v příčném tahu lze použít k dopočtu pevnosti v jednoosém tahu pomocí známých vztahů, které jsou ověřeny na velkém množství experimentů. Pro beton nižších pevností se doporučují součinitele na dolní hranici.

Vyhodnocením zkoušek krychelné a válcové pevnosti v tlaku lze dobře rozlišit příznivý vliv drátků. Pevnost v tlaku však závisí i na orientaci vláken, která může způsobit pokles tlakového odporu při vyšším množství drátků. Naměřené funkční závislosti ukazují rostoucí trend tahové pevnosti s rostejícím podílem drátků, avšak s malými rozdíly mezi různými zkouškami. Autor článku zdůrazňuje, že vyšší dávky drátků (např. 50-75 kg/m3) mohou vést k nárůstu ohybové pevnosti, ale zároveň k problémům s zpracovatelností a s tlakovou pevností.

V praktickém kontextu je drátkobeton především alternativou pro průmyslové podlahy, kde absence klasické výztuže umožňuje větší dilatační celky a zjednodušuje provoz těžkých manipulačních prostředků. Na rozdíl od běžného železobetonu však drátkobeton není široce využíván ve všeobecných konstrukcích. Předkládaný text ukazuje reálné hodnoty pevností v tlaku a tahové pevnosti v ohybu, diskutuje varianty zkoušek a nabízí pohled na perspektivy využití drátkobetonu v praxi.

Historie a kontext železobetu

Železobeton vznikl z potřeby spojit beton s ocelovou výztuží, která zlepšuje pevnost v tahu. První průkopníci si všímali, že beton snáší tlak, ale trpí ve stavu tahu. Joseph Monier a další vyvinuli armované betonové konstrukce pro zahradní účely a později pro širší stavební použití. Železobeton tedy kombinuje výhody betonu a oceli, čímž vznikají konstrukce s vysokou odolností proti tlaku i tahu. V průběhu času se rozšířily standardy a normy pro navrhování železobetonu a jeho výztužných sítí, včetně vláknobetonu, a to i s důrazem na environmentální aspekty a recyklovatelnost.

Drátkobeton, jako specifická varianta vláknobetonu, nabízí významnou konkurenční výhodu zejména v průmyslových podlahách, kde šíření trhlin a lomová houževnatost hrají klíčovou roli. V současnosti jsou dávky drátků v praxi často v nižších hodnotách kvůli zpracovatelnosti a čerpatelnosti směsi, ale i tak mohou výrazně ovlivnit tahovou pevnost a omezit vzniku smrštitelných trhlin.

Praktické aplikace a doporučení

Drátkobeton se používá zejména pro průmyslové podlahy a základy, kde je žádoucí vyšší lomová houževnatost a omezení šíření trhlin. Při návrhu těchto konstrukcí je důležité popsat materiálové vlastnosti drátkobetonu a provádět odpovídající laboratorní zkoušky. Zkoušky tahové pevnosti v ohybu a v příčném tahu slouží k dopočtu pevnosti v jednomosém tahu a umožňují modelovat chování konstrukčních prvků pod složitějšími namáháními. Výsledné funkční závislosti mezi množstvím drátků a tahovou pevností umožňují odhadovat vhodnou dávku drátků pro konkrétní aplikaci, s poznámkou, že zvyšování dávky drátků má limitní efekt a může snižovat tlakovou pevnost.

Vzhledem k praktickým omezením chemickými a technologickými faktory je důležité zvažovat i ekologické a ekonomické aspekty: recyklovatelnost materiálů, dlouhá životnost desek z vláknocementu a jejich široká využitelnost v různých typech konstrukcí. Z hlediska budoucího rozvoje je možné uvážit ekvivalenci drátků vůči tradiční výztuži v následujících konceptech, i když dnes je tato komparace obtížná z technických důvodů.

grafika zkoušení drátkobetonu a ohybových zkoušek

tags: #beton #a #zelezobeton #tah