Již první kroky městem Amritsar v severoindické provincii Paňdžáb naznačují, že se tu obchoduje všude a se vším. Krámky lemují každou hlavní silnici a lákají k nákupům i zástupy poutníků mířících do Zlatého chrámu. Dějiny Amritsaru se začaly psát až ve druhé polovině 16. století. Roku 1577 zakoupil zdejší pozemky čtvrtý sikhský guru Rám Dás a položil na nich základy města. Jeho následovníci pak uprostřed umělého jezera počátkem 17. Rozkvětu svatostánku napomohl především fakt, že město leželo u hlavní silnice Grand Trunk Road, která spojuje afghánský Kábul s indickou Kalkatou. Město je nerozlučně spjato se sikhským náboženstvím, jež se zrodilo na přelomu 15. a 16. století. Pro jeho vyznavače se stal Zlatý chrám nejvýznamnějším poutním místem na světě. Jenže i Amritsar se kdysi koupal v krvi. V průběhu staletí například opakovaně čelil nájezdům panovníků Mughalské říše, kteří v 16.-19. století ovládli většinu Indického subkontinentu.
Harmandir Sahib, známý jako Zlatý chrám, je srdcem města a zároveň nejposvátnější místem sikhů. Jeho původ sahá do počátku 17. století, přičemž pozlacená kopule přibyla o dvě stě let později. Svatostánek prošel mnoha proměnami a dnes představuje vůbec nejnavštěvovanější památku Indie. Pokud jde o počet poutníků, předčí dokonce slavný Tádž Mahal. Chrám vypadá, jako by plul na hladině posvátného jezera Amrit, v němž se věřící omývají. Jeho název zní v překladu „nesmrtelný nektar“ a prý jej napájejí podzemní prameny s léčivými účinky. Slavnou stavbu obklopuje bludiště uliček a několik opevněných bran. Areál staví na kontrastu blyštivého Harmandir Sahibu uprostřed vodní nádrže a menších chrámů a odpočíváren z bílého mramoru. Před vstupem do Zlatého chrámu se musíte zout, uvázat si na hlavu šátek, rituálně si umýt nohy a opláchnout ruce. Teprve pak můžete vkročit na posvátné nádvoří kolem zlaté stavby.
Jiní poutníci a průvodci popisují, že „Gurudwara“ znamená „brána ke guruovi“, a že každému Sikhovi patří zvláštní znamení, jako je turban či dýka. Čtyři věžičky nad střechou chrámu září v odlescích slunečních paprsků. V areálu znějí zpěvy a tóny tradičních nástrojů, zatímco texty z posvátné knihy Guru Granth Sahib se čtou od rána do večera. Před opuštěním chrámu se lze zastavit v langaru, komunální jídelně: ve dvou frontách se podávají čočkový dhal, rýže, dušená zelenina a chlebové placky, a to všem bez ohledu na víru či původ. Sikhové sem chodí i pro práci; pracují zde bez nároku na odměnu a dojímají se nad ochotou pomoci, jak popisují místní studenti i dobrovolníci.
O něco dále stojí i Stříbrný chrám z roku 1908, inspirovaný Zlatým chrámem a zasvěcený hinduistické bohyni Durge. Když se vydáte dál, uvidíte hinduistické chrámy Mata Lal Devi a další místa, která ukazují rozmanité náboženské atrakce Paňdžábu. Amritsar leží jen asi 30 km od hranic s Pákistánem a prochází jím hlavní dopravní tepna do Wagha Border: jedinečný hraniční přechod, kde se denně konají slavnostní manévry a obřady uzavírání hranic. Z Amritsaru je to na Wagha Boarder jen krátká jízda, a proto se vyplatí vidět, jak Indové a Pákistánci reagují na tuto společnou ceremonii. Vlastní ceremonií procházejí vojáci obou států, vlajky klesají a brána se na noc zavírá; pro mnoho návštěvníků je to fascinující divadlo plné národnostního nadšení a rivality.
Útočiště proti hraničnímu konfliktu Attari-Wagah ŽIVĚ: Den nezávislosti 2026 | Indicko-pákistánská hranice
Amritsar je centrem sikhismu, a tak tu najdete bohatou kulturu, rysy a symboly, které jsou pro tuto víru charakteristické. Sikhové nosí turban a vlasy, které si nikdy nestříhají, a na levém boku mají dýku či meč jako symbol sebeobrany a boje proti nespravedlnosti. Zvláště děti mají vlasy upravené do drdůlků a často se objevují hustě zbarvené turbany, které dodávají městu živý kolorit. Důležitým pojmem ve víře je langar-bezplatné společné stravování, kde všichni sedí na zemi a dostávají jídlo bez ohledu na status. Langar vyjadřuje jednotu a rovnost, a zároveň ukazuje, jak Sikhové prakticky šíří svou víru v každodenním životě. Každý den sem přijíždí až 100 000 hladových, kteří dostanou dal a rýži, chléb a karah prasad; kuchyně funguje díky dobrovolníkům, kteří pracují ve směnách.
V Paňdžábském Amritsaru je důležité respektovat místní pravidla a zvyklosti, zejména při návštěvě Zlatého chrámu. Oblečení má být decentní, ramena a nohy by měly být kryté; muži i ženy musí před vstupem do chrámu odevzdat obuv do úschovny a umýt si ruce a nohy. Vlasy je potřeba mít zakryté, i když šátek stačí. Uvnitř chrámu se nesmí fotit mimo vyhrazené zóny a návštěvníci by měli respektovat ticho a duchovní atmosféru. Před chrámem často bývá k dispozici hlídací personál, který dohlíží na dodržování pravidel. Langar je otevřený po celý den a každý má možnost sdílet stůl s lidmi z různých koutů světa a vyzkoušet dal a rýži podávané na kobercích.
Zlatý chrám a jeho Langar zůstávají svědectvím o síle komunity a jejího poselství rovnosti, služby a jednoty. Místo čelí historickým zkouškám i moderním výzvám, ale zůstává centrem náboženských obřadů a slavností, které přitahují lidi z celého světa. Návštěva Zlatého chrámu v Amritsaru bývá pro mnoho lidí hlubokým a duchovním zážitkem, který propojuje poutníky i turisty v jedinečné zkušenosti pokoje a vzájemné tolerance.