Jestliže se rozhodnete nanášet omítky svépomocí a ušetřit poměrně výraznou částku, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a trochu si práci rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.
Jak omítat a jak vybrat správnou omítku
K omítání zdí je možné použít různé typy omítek, abyste zvolili tu správnou je nutné, abyste věděli, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohli později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.
Na stěnách s různou vlhkostí je důležité volit správnou technologii a materiály, aby dosáhli pevného a trvanlivého výsledku. Vhodná volba omítky a následná úprava podkladu výrazně ovlivní přilnavost a odolnost celé vrstvy.
Seznam nářadí
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu, hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítat větší plochy, pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.
Příprava podkladu
Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem, o tom, ale jindy. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály zejména maltu nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Po zaschnutí se zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné. Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout což trvá zhruba 3 dny.
Ruční omítání stěn v interiéru
Jádrovou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
Technologické přestávky a finální štuk
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.
Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Rohy místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
Různé typy omítek a jejich použití
HASIT Silikátové omítky: Jednosložkové pojivo na bázi vodního skla, připravené k okamžitému použití v silikátových omítkách a silikátových barvách, je optimalizované a vyzrává bez tvorby trhlin. Možnosti použití tohoto pojiva jsou velmi otevřené, nejčastěji se ovšem využívá při povrchové ochraně fasád - hlavně díky své vysoké odolnosti vůči povětrnostním vlivům. Díky své anorganické povaze dochází k pevnému, hloubkovému spojení s podkladem.
HASIT Silikonové omítky: Jako pojivo se používá silikonová pryskyřice, která má podobnou strukturu jako křemenný písek. Tato moderní hmota vytváří mikroporézní plochy, které jsou vodoodpudivé a vysoce difúzní. Omítky jsou odolné vůči chemickému zatížení, mechanickému opotřebení i vůči mikroorganismům.
SiSi omítky: Jsou omítky s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům a kombinují vlastnosti silikonových a silikátových systémů; představují tak moderní fasádní omítku pro náročné podmínky.
Akrylátové omítky: Obsahují pojivo z umělé pryskyřice, jsou tvrdé a vodoodpudivé, avšak méně paropropustné a snáze se špiní. Nevhodné pro kontaktní zateplovací systémy s minerální vlnou kvůli snížení paropropustnosti.
Silikátové omítky a silikónové omítky tvoří hlavní proud moderních fasádních systémů, zatímco dekorační omítky nabízejí textury a efekty pro vizuální proměnu budov. Výběr by měl zohlednit povahu povrchu, klimatické podmínky, estetické preference a technické vlastnosti omítky.
Speciální poznámky a zkušenosti pro renovace
Na stěny VELOX lze použít omítkové systémy téměř všech výrobců a je důležité dodržet navrženou skladbu vrstev a technologii prací. Při omítání vnějších stěn jsou navrženy varianty omítek, které nepraskají vlivem počasí. U oblastí napojování příček, stěn a stropů přes drážky je potřeba vyztužit omítku sklotextilní síťovinou a vyvarovat se trhlin. Vlhká jádro se analyzuje gravimetrickou metodou v laboratorních podmínkách a pro zajištění stability lze použít lehký omítkový systém s vloženou sklotextilní síťovinou. Polystyren funguje jako pružná mezivrstva, která výrazně omezuje vznik trhlin v povrchu.
Fasádní omítky jsou prvním nárazníkem domu vůči povětrnostním vlivům. Stav fasád vyžaduje pravidelnou údržbu a správně provedený detail, zejména v okolí soklu, úžlabí a kolem okapů. Při opravách starších omítek je vhodné vycházet z historických podkladů a pečlivě otloukat odchlíplé části až na zdravé zdivo, poté doplnit škvíry a vyhladit plochu. U poškozeného rákosového podhledu je nutné jeho degradovanou část znovu vybudovat a zpevnit nosnou konstrukci, následně nahodit jádrovou omítku, štuk a výmalbu.
Praktické tipy a doporučené postupy
Chcete-li zůstat u tradičních postupů, můžete vycházet z klasických omítek - hrubá vápenná omítka, štuková vápenná omítka a nakonec štuk pro hladký povrch. Před zahájením prací je důležité ověřit vlhkost podkladu a případně provést penetraci nebo špric pro lepší adhezi. Při opravách obkladů je postup obdobný jako u dlaždic - poškozenou část vysekat, zdivo očistit, a použít správnou spárovací směs po zaschnutí. Zednické grify a kontrolu plochy je možné posílit pomocí zednické laťe a vodováhy, která usnadní dosažení roviny a tloušťky omítky.
