AMF TACET® se spojují všechny produkty a systémy montované jako bezesparé. Standardní konstrukce z CD-profilů je zavěšena na závěsech Nonius na nosné stropní konstrukci. které jsou na rošt z CD-profilů našroubovány. nosná konstrukce z CD-profilů spojovaných křížovými spojkami, základní/hlavní CD-profily 60x27x0,6 mm zavěšené po max. 900 mm na závěsy Nonius po max.800 mm. Základní/hlavní profily jsou na stěnách vloženy do okrajových UD-profilů 28x27 mm. na nosnou konstrukci jsou našroubovány desky TACET® Base Board o rozměru 1600x580 mm. finální povrchová úprava je provedena akustickou omítkou AMF TACET® Top Coat v tloušťce 2 mm.
- 1. je použití celoplošného rovného lešení základní podmínkou správného provedení.
- 2. kromě toho dopouručujeme rozdělit plochy větší než 100 m2 na menší části.
- Na svislé konstrukce se podhled napojuje stínovou spárou.
- 3. První desku je nutné osadit s maximální přesností, doporučujeme nastavit pevnou vzdálenost od svislých konstrukcí min. 4.
- Když jsou namontovány všechny desky systému AMF TACET® v dané ploše, začistí se obvod nalepením ukončovacího profilu lepidlem Knauf POWER-ELAST.
Akustické obklady a podhledy Rigips splňují veškeré nároky, které jsou na tyto konstrukce kladeny. Pro tyto účely se používá akustický obklad ze dvou rozdílných typů systémů. První způsob umožňuje vytvořit bezespárový podhled nebo předsazenou stěnu pomocí velkoformátových desek Rigiton a Big Gyptone. Jedná se o sádrokartonové perforované desky opatřené na zadní straně akusticky účinnou textilií - tzv. vliesem. Druhou možností, jak vylepšit vnitřní akustiku, je použití demontovatelných akustických kazetových podhledů Rigips řad Casoprano a Gyptone. Vždy je možné kombinovat několik typů designů ve třech různých provedeních hran. Desky se osazují do rastrů šířky 15 nebo 24mm.
Akustické systémy společnosti Rigips poskytují kvalitní řešení interiéru za přiměřenou cenu, jejichž výsledkem je odborně provedená zvuková izolace stěn v bytě. Ve svých návrzích interiérů architekti často volí jasné struktury, transparentnost a co možná nejméně spár v ploše. Pokud jsou na stropech nebo stěnách potřeba akustické systémy, měly by být co nejméně členěné, rastrované. Architekti rádi používají především bezespáré akustické systémy. Ale ne všichni dodavatelé dokážou uspokojivě zodpovědět všechny související otázky: Jaké nároky jsou realizovatelné a jakou kvalitu provedení dokážete zajistit? Jaké existují varianty?
Naprostо hladký a zářivě bílý - tak vypadá ideální bezespárý akustický strop. A přitom má mít samozřejmě dlouhou životnost a vysokou akustickou účinnost. Kvalitní povrch má svou funkci elegantně skrývat a navíc ještě poskytovat prostor i jiným funkcím, jakými jsou osvětlení, ventilace a temperování prostoru. A samo sebou se rozumí, že investor ještě požaduje ekonomičnost a řemeslník jednoduché zpracování. Také odborníci na prostorovou akustiku něčím přispějí: vyvážený, harmonický kmitočtový průběh absorpce zvuku na střední až vysoké úrovni má pozitivně ovlivnit slyšitelnost, rozdělení intenzity zvuku v místnosti, pohlcování a snižování hluku, tón a dobu dozvuku.
Architektonická úprava prostor má probíhat s co nejmenší závislostí na technických omezeních. Funkční stavební prvky, jako jsou akustické stropy, se této koncepci přizpůsobují, protože úpravu téměř vůbec neomezují. Blíží se ideálu bílé, nekonečné, dokonale rovné plochy. Ale architekt jako člověk zodpovědný investorovi musí při své tvůrčí práci zohledňovat i další aspekty. Prostory musí být možné pohodlně, mnohdy i ekonomicky využívat - zkrátka musí fungovat. Důležité jsou přitom akustické podmínky, protože ty podstatným způsobem ovlivňují výkonnost a zdraví. Hluk odvádí pozornost, vede k chybám, způsobuje stres a stojí peníze. Pokud má tedy fungovat prostor, musí fungovat i bezespárý akustický strop.
1. Pokud se jedná o strop „s podkladní konstrukcí“, můžeme si vybrat ze dvou variant povrchu, který je následně proveden beze spár: buď perforované sádrokartonové desky polepené akustickou vliesovou tapetou, anebo zvuk absorbující akustické desky z lehčeného skleněného granulátu. V obou případech umožňují tyto absorpční zavěšené podhledy vyšší stupeň absorpce zvuku než systémy nad podkladní konstrukcí.
Kromě toho se využívají i tehdy, pokud mají být v dutém stropním prostoru instalovány rozvody TZB. Nosné desky ze sádrokartonu odrážejí zvuk, a proto se nepodílejí na absorpci. Ani několikamilimetrový porézní povrch přímo na desce k pohlcení zvuku moc nepřispěje. Rozhodující je podíl perforace, průměr děr a síla desky. Čím větší je volný, otevřený průřez desky, tím vyšší může být absorpce zvuku.
V porézním povrchu desek z lehčeného skleněného granulátu vznikají při středních a vysokých frekvencích vlastnosti relativně silného, porézního absorbéru ve vzájemném působení s oboustrannými vrstvami nalepeného rouna a porézních vrstev, které mají zpravidla vyšší aerodynamický odpor než nosné desky. Pokud je vrstva na viditelné straně příliš silná, trpí tím především absorpce vysokofrekvenčních zvuků.
2. Systémy montované přímo bez dutého prostoru nad podkladní konstrukcí poskytují stejný tvůrčí vzhled jako zavěšené podhledy s bezespárou vrstvou. Toto řešení celý systém ovšem výrazně prodraží. V závislosti na efektivní tloušťce je méně účinné, a kromě toho je možné je montovat pouze na hladký, rovný a uzavřený podklad, což vede k nákladným konstrukcím, pokud se musí vytvořit dutý prostor pro vedení TZB.
3. K bezespárému akustickému systému bez podkladní konstrukce patří i akustické omítky. Jedná se o vrstvu, která vytváří póry díky příměsi přírodního perlitu nebo vláken, díky čemuž pohlcuje hluk. Takovéto akustické omítky se často používají na masivních stavebních prvcích - betonu, zdivu, omítce - pokud se zde nedají udělat zavěšené konstrukce, případně se jedná o klenby nebo kopule. Absorpce zvuku je omezena tloušťkou vrstvy (15-30 milimetrů, maximálně 50 milimetrů), protože u akustických omítek je účinná pouze porézní struktura.
4. Zvláštností je čtvrtá varianta: „bezespárá akustika“ u termicky vyhřívaného aktivního masivního stropu z betonu. Tato varianta funguje ve spojení s absorpčními rozpěrkami ocelové výztuže. Tyto absorpční pásy jsou zabetonované v osové vzdálenosti asi 250 milimetru. Na spodní straně stropu zůstává volný porézní pás a je pokryt vrstvou barvy nebo překryt porézní omítkou. Důležité je, aby byla porézní vrstva vhodně zvolena vzhledem k absorbéru.
U bezespárých akustických stropních systémů s podkladní konstrukcí se systém montuje na strop přímo na stavbě. Přitom máme dvě možnosti. U první metody se organicky vázané materiály nanášejí ručně, nebo se stříkají a následně se uhlazují. Vznikne tak pevná vrstva podobná omítce se vzhledem bílého pískovce, v závislosti na přísadách případně i s mramorovým efektem. U druhé metody se silikátově vázané materiály stříkají zpravidla v několika vrstvách a už se nevyhlazují. Struktura je hrubší než u hladkých, organicky vázaných vrstev.
Jiné povrchy, například hustě plněné disperzí s celulózovými vlákny bez zvláštních látek vytvářejících póry, jsou většinou vzduchotěsné a zabraňují vysoké absorpci zvuku, a to dokonce i když jsou zpracovány pouze v tenké vrstvě na dobře absorbující nosné desky. Vyžaduje to speciální, náročné receptury a vhodné, precizní zpracování. Ale ani ručně aplikovanými a uhlazenými vrstvami není možné realizovat všechny požadavky. Je možné dosáhnout maximálně kvality povrchu, kterou získáme bez broušení u srovnatelných obkladů ze sádrokartonu.
Porézní vrchní nátěry se na akustickém systému nesmí brousit, protože musí být zvukově prostupné, aby bylo možné zachovat absorpci. Jinak by se póry zanesly zbroušeným prachem, čímž by výrazně stoupl odpor proudění. Při montáži spodní konstrukce a desek pro bezespáré stropní vrstvy je třeba postupovat s nejvyšší přesností a pečlivostí. Zkušenost však ukazuje, že dokonce i nejlepší řemeslné umění neumožňuje vytvořit velké rovné plochy na spodních konstrukcích s namontovanými deskami - dokonce i když na povrch několikrát naneseme stěrku a urovnáme ho, aby byl hladký.
Pokud se pouze zaměříme na akustickou účinnost, pak nabízejí spolehlivé řešení jak podhledy se sádrokartonovými perforovanými deskami s bezespárou úpravou, tak i podhledy s deskami z lehčeného skleněného granulátu. Ale i zde musíme vzít mnohé v úvahu. Zvuk absorbují porézní struktury. Absorbér proto musí vykazovat určitou prodyšnost vzduchu. Vzduchotěsné konstrukce prakticky nic neabsorbují. Když však může vzduch proudit absorbérem, vzniká potenciální nebezpečí poškození.
Jak dokládají mnohá měření, stačí rozdíly tlaku mezi prostorem a dutým stropním prostorem ve výši několika pascalů k tomu, aby nastalo vyrovnání tlaku, kdy vzduch proudí porézními stropními deskami. Proud vzduchu ukládá jemný prach ze vzduchu v místnosti na povrch desek. Pokud se ukládá rovnoměrně, dá se efekt tolerovat; funkce stavebního prvku tím není negativně ovlivněna. U desek z expandovaného skleněného granulátu může sice vzduch deskou proudit, ale spoje desky jsou slepeny, zastěrkovány a zabroušeny. Těmito místy vzduch proudit nemůže. Prach se viditelně usazuje pouze na otevřené ploše.
U podhledů z expandovaného skleněného granulátu proto mohou být vidět spoje desek a zastěrkované šrouby jako světlé pruhy a skvrny. Desky, kterými proudí vzduch, jsou tmavší. Z hlediska měřicí techniky se většinou stupeň bělosti čistých částí odlišuje od částí s nánosy prachu jen několika málo procentními body. Smyslový vjem oka a schopnost rozeznat vzorek v pravidelných pruzích a liniích ale způsobuje „vizuální vzorkování desek“. U bezespárých stropů se sádrokartonovými deskami nastává tentýž efekt. Otevřeným perforováním v deskách proudí vzduch, který přenáší prach. Nátěr a rouno na otvorech fungují jako filtr a viditelně zachycují prach.
Jak se dá zabránit zvýraznění těchto spojů a otvorů? Všichni výrobci poukazují v odpovídajících směrnicích pro zpracování na to, že podklad musí být vzduchotěsný. Ale zde dochází k dalšímu rozporu: pokud konstrukci zcela utěsníme proti proudění vzduchu, netvoří se sice žádné kresby, ale ztrácí se absorpce. Řešení tohoto problému dále omezuje pole favoritů. Bezesparé perforované sádrokartonové desky jsou na rubové straně vzduchotěsně polepeny velmi tenkou vrstvou polyethylenové fólie. Absorpční účinek - ovšem s určitým omezením - můžeme očekávat, pouze pokud je fólie nalepena po celé ploše ke každému okraji otvoru a je utěsněná, zároveň ale povolená, takže může vibrovat.
Bezesparé akustické stropy z desek z expandovaného skleněného granulátu lze chránit před prachovými mapami podobným způsobem. Rubová strana desky se polepí vzduchotěsným rounem. Hrany desky se opatří vzduchotěsnou vrstvou a těsně se slepí se sousedními deskami. Na profily nosné konstrukce se připevní speciální lepicí páska, která utěsní závrty šroubů. Pokud se nyní vytvoří dilatační spára u spojení se zdí, probíhá vyrovnání tlaků mezi místností a dutým stropním prostorem především touto spárou.
Jak vysoká je cena za toto vícenásobné zajištění? U tenkých desek a v závislosti na složení se až do středního pásma zřetelně ztrácí absorpční schopnost; stupeň absorpce spadne až na α = 0,20. Vysoký stupeň absorpce je zachován u vysokých frekvencí. Průběh frekvence je ovšem nevýhodnější než u otevřených systémů. Ideální řešení nabízí 25 milimetrů silné desky z expandovaného skleněného granulátu, které ve spojení se speciálně zvolenými vrstvami umožňují vysokou absorpci zvuku. Tento systém poskytuje vysokou absorpční schopnost při současné ochraně před stopami prachu.
V oblasti kazetových podhledů může naše společnost nabídnout řadu možností ve specializaci na akustické podhledy. Před realizací akustického podhledu je velmi důležité posouzení z hlediska vhodnosti do navrhovaných prostor. Každý typ umožňuje jinou možnost využití nebo třeba i konkurenční výhodu ve svých vlastnostech. Jedná se především o využití v oblasti průmyslových staveb a nebo třeba i v realizovaných objektech domácností, především „domácích kin“.
Velkou péči věnujeme tomu, aby zvolený typ podhledu a montované konstrukce byla co možná, nejefektivnější a snažíme se zákazníkům nabídnout také zkušenosti z realizovaných staveb nebo zkušenosti získané z účastí na zahraničních veletrzích a seminářích. V tomto článku vám představíme širokou oblast aplikované akustiky, problematiku akustických podhledů. Jejich uplatnění je velmi rozmanité, slouží k mnoha účelům, mají celou škálu podob, řeší různé problémy a fungují na několika principech. Nejprve se podíváme na obecnější akustické zákonitosti, abychom zjistili, jak se bránit proti hluku a zda izolovat, nebo rozptylovat.
Prvním krokem je nalezení vhodného materiálu. Podle poznatků akustiky máme na výběr ze dvou typických akusticky užitečných materiálů. Jsou to materiály izolační a kultivující. Izolační využívají toho, že zvuk ztrácí energii při přechodu z jednoho materiálu do druhého. Je proto jednak hutný, ale hlavně kompozitní, složený z mnoha malých fragmentů, mezi nimiž se zvuk prodírá a předává jim svou kinetickou energii. Kultivační materiály mohou být lehčí a často mají tvarovaný povrch. Při realizacích stropních akustických podhledů se využívají oba druhy materiálu.
Při řešení konkrétní realizace stropních akustických podhledů je nutné ji vždy přizpůsobit danému prostoru. Nejlépe je, když jsou akustické vlastnosti prostor zahrnuty už v architektonickém návrhu. Ušetří se tím spousta práce i peněz z následných dodělávek a oprav. Kromě funkčních vlastností samozřejmě záleží také na vizuálním estetickém provedení. Akustická řešení mohou posloužit jako výrazný estetický prvek zvláště ve velkých prostorech jako jsou průmyslové haly, nákupní střediska nebo kancelářské open space místnosti.
V případě běžných místností, obytných, kancelářských, obecně těch s nízkými stropy, je nejjednodušší běžný podhled. Akustický materiál se připevňuje přímo na svrchní materiál. Pokud máme k dispozici prostoru více, můžeme si pomoci vzduchovou mezerou. Vzduchová izolační vrstva, ve svém principu velmi jednoduchá, násobně izolaci zefektivní. Efektivitu roštového řešení citelně zhoršují tzv. akustické mosty.
Jsou to místa, kde nějaký znělý materiál prostupuje skrz izolační vrstvu. Dobrým příkladem jsou třeba stoupačky v panelovém domě. Rošt by měl být uchycen například k okolním stěnám tak, aby přejímal minimum zvukových vln ze stropu. Pokud ale takovou izolací prostupuje zmíněná stoupačka, zvuk se prostě přenese přes ni a „elegantně“ naši izolaci obejde.
Tvrdým oříškem jsou také nadměrné prostory. Zvláště v plechových a betonových novostavbách velkých objektů, jakými jsou obchodní centra, sklady, tovární haly, kancelářské budovy a podobně, mnohdy samotný obklad nestačí, nebo jej není možné realizovat. Důvodem bývají často různé technické instalace jako klimatizace a vzduchotechnika, požární rozvody nebo osvětlení, které rozbíjejí jednolitou plochu. V takových prostorech je nejlepším řešením zavěšování akustického materiálu do prostoru.
Nese to s sebou několik výhod. Jednak se díky dostupným barvám, povrchové úpravě a snadné tvarovatelnosti mohou stát vítaným estetickým doplňkem, jednak lze vhodným nastavením výšky přesně vybírat cílové frekvence k pohlcení i šíření zvuku prostorem. Pokud to rozpočet dovolí, lze samozřejmě obě metody, závěsné panely i izolaci přímo na strop, kombinovat. V praxi to ale nebývá často potřeba, neboť jeden i druhý způsob samy o sobě jsou většinou dost účinné a další izolační vrstvy by stavbu již jen prodražovaly, ale akustiku by dále nezlepšily.
Byl pro Vás tento článek přínosný? Máme pro Vás novinku v sortimentu.
